Opus Dei

Během pastorační cesty po Spojených státech amerických a Kanadě Mons. Ocáriz připomíná sílu, kterou má společenství svatých, a to, jak si můžeme pomáhat a podporovat se, ať se nacházíme kdekoli.

I když se radost nemusí projevovat stejným způsobem ve všech chvílích a okolnostech, vždy můžeme žít radostně ve chvílích lidsky příjemných a také ve chvílích utrpení.

Mons. Ocáriz nás vybízí, abychom v tomto květnovém měsíci neustále děkovali Bohu „za vše, protože všechno je dobré“.

Naše následování Ježíše vede k ochotě být mu v apoštolském poslání zcela k dispozici.

Svatý Josemaría nás svým slovem i příkladem nabádal, abychom spolucítili s církví (sentire cum Ecclesia); abychom se radovali, když se raduje, a trpěli, když trpí.

Když svatý Josemaria mluvil o 14. únoru 1930 a 14. únoru 1943, řekl: „Ne nadarmo chtěl Pán, aby se tyto dva projevy jeho dobroty shodovaly v datu. (…) Proste Pána, aby nás naučil milovat jednotu Díla tak, jak ji od prvního okamžiku miluje On“ (14. 2. 1958).

Mons. Fernando Ocáriz navrhuje, abychom využili nový rok a obnovili touhu naslouchat Bohu, který k nám promlouvá v každodenních situacích našeho života.

Svět naléhavě potřebuje pokoj. Každý z nás, naše rodiny, naše pracoviště, naše okolí potřebuje to Dítě, o němž andělé zvěstovali, že je Spasitel (srov. Lk 2,11).

Tyto dny nám připomínají, že naše naděje je pro nás připravena v nebi (srov. Kol 1,5)

Mons. Fernando Ocáriz napsal u příležitosti chystaného blahořečení věřící Opus Dei: „Život ve službě Bohu a druhým lidem, i těm nejpotřebnějším, může být naplněn radostí a být smysluplný.“