1928. 2. října v Madridu během duchovních cvičení založil svatý Josemaría Escrivá z Božího vnuknutí Opus Dei, jako cestu k posvěcování lidí všech životních situací v jejich běžné práci a v křesťanském plnění jejich každodenních povinností. Samotný název "Opus Dei" přišel až později a nebyl používán až do pozdních 30. let. Ačkoli od počátku, když zakladatel psal nebo mluvil o tom, co po něm Bůh žádá, mluvil o Díle Božím.

1930. 14. února v Madridu, zatímco sloužil Mši svatou, viděl, že Bůh chce, aby Opus Dei bylo pro ženy stejně jako pro muže.

1933. První centrum Opus Dei bylo založeno v Madridu: Akademie DYA zaměřená hlavně na studenty, kde se konaly přednášky z práva a architektury.

1934. DYA se stala rezidencí pro vysokoškolské studenty. Z této základny zakladatel a první členové poskytovali křesťanskou formaci a rozšiřovali poselství Opus Dei mezi mladé lidi. Důležitý aspekt práce bylo vyučování dětí v katolické víře a návštěvy chudých a nemocných na předměstí Madridu. Otec Josemaría vždy informoval o svých aktivitách madridského biskupa, který mu od samého začátku uděloval souhlas a požehnání. Byly publikovány Duchovní úvahy, kniha, která předcházela Cestě.

1936. Španělská občanská válka: Rozpoutalo se náboženské pronásledování a otec Josemaría byl přinucen stěhovat se z místa na místo. Toto přerušení jeho apoštolské práce na chvíli zhatilo jeho plány na expanzi apoštolské práce Opus Dei do jiných zemí.

1937. Zakladatel a někteří členové Opus Dei uskutečnili útěk za Pireneje přes Andoru do míst ve Španělsku, kde církev nebyla pronásledována (Burgos).

1938. Obnovení apoštolské práce v Burgosu, ve Španělsku.

1939. O. Josemaría se vrátil do Madridu. Opus Dei se rozšiřuje do ostatních španělských měst. Začátek druhé světové války zabránil rozšíření do dalších zemí.

1941. 19. března madridský biskup Leopoldo Eijo y Gray udělil první diecézní schválení Opus Dei.

1943. 14. února, znovu během mše svaté, ukázal Bůh Otci Josemaríovi právní řešení, které umožňovalo začlenění kněží do Opus Dei: Společnost svatého kříže.

1944. 25 června vysvětil madridský biskup první tři členy Díla na kněze: Álvara del Portilla, Josého Maríu Hernádeze de Garnica a Josého Luise Múzquize.

1946. Zakladatel se přestěhoval do Říma. V následujících letech cestoval z Říma do celé Evropy a připravoval začátek Opus Dei v mnoha různých zemích.

1947. 24. února uděluje Svatý stolec první papežské schválení.

1948. 29. června zakladatel otevřel Římskou kolej Svatého kříže, kde od té doby mnoho členů Opus Dei studovalo a dostávalo hlubokou duchovní a pastorační formaci, zatímco docházeli na přednášky do různých pontifikálních universit v Římě.

1950. 16. června uděluje Pius XII. definitivní schválení Opus Dei. Toto schválení umožnilo stát se členy Díla i lidem žijícím v manželství a diecézním kněžím připojit se ke Společnosti Svatého kříže.

1952. Byla založena Navarrská univerzita v Pamploně ve Španělsku.

1953. 12. prosince byla založena Římská Kolej Matky Boží, aby zde dostávali intenzivní duchovní, teologickou a apoštolskou formaci členky Opus Dei z celého světa.

1957. Svatý stolec svěřil prelaturu Yauyos, horskou oblast Peru, Opus Dei.

1965. 21. listopadu Pavel VI. otevřel centrum ELIS, připravující na povolání mladé lidi z průmyslové části Říma, které společně s tamní farností svěřil Svatý stolec péči Opus Dei.

1969. V Římě byl svolán mimořádný generální kongres Opus Dei, aby studoval změnu právní formy Opus Dei v souladu s kanonickým právem na osobní prelaturu, právní strukturu vytvořenou Druhým Vatikánským Koncilem, která by přesně odpovídala charakteristikám Opus Dei.

1970. Zakladatel Opus Dei podnikl cestu do Mexika. Modlil se devět dní před obrazem Panny Marie Guadalupské a promlouval k velkým skupinám lidí na témata související s jejich křesťanskou vírou. To byla první z cest, které později nazýval katechetické.

1972. Mgr. Josemaría Escrivá cestoval Španělskem a Portugalskem na katechetických cestách trvajících dva měsíce.

1974. Katechetické cesty zakladatele do šesti jihoamerických zemí: Brazílie, Argentiny, Chile, Peru, Ekvádoru a Venezuely.

1975. Katechetická cesta zakladatele do Venezuely a Guatemaly.

26. června zemřel Josemaría Escrivá v Římě. K Opus Dei patří kolem 60 000 lidí.

7. července byla vysvěcena nová svatyně Matky Boží z Torreciudad v Huesce ve Španělsku.

15. září byl Álvaro del Portillo zvolen za nástupce zakladatele na kongresu Opus Dei, který byl pro tento účel svolán, což je požadavek kanonického práva.

1982. 28. listopadu ustanovil Jan Pavel II. Opus Dei jako osobní prelaturu, právní formu, která lépe odpovídá teologickému a pastoračnímu profilu Opus Dei a jmenoval Álvara del Portilla prelátem.

1983. 19. března bylo Opus Dei formálně schváleno jako osobní prelatura apoštolskou konstitucí Ut sit.

1985. Zahájení Římského akademického centra Svatého kříže, které se v roce 1998 stalo Papežskou univerzitou Svatého kříže.

1991. 6. ledna Jan Pavel II. Vysvětil Álvara del Portilla na biskupa.

1992. 17. května Svatý otec blahoslavil Josemaríu Escrivá na Náměstí svatého Petra v Římě.

1994. 23. března zemřel v Římě biskup Álvaro del Portillo jen několik hodin po návratu ze Svaté země.

20. dubna byl Mgr. Javier Echevarría jmenován Janem Pavlem II. prelátem Opus Dei a stvrdil tím volbu generálního volebního kongresu v Římě.

1995. 6. ledna byl Mgr. Javier Echevarría vysvěcen Janem Pavlem II. na biskupa.

2002. 6. října byl Josemaría Escrivá kanonizován na Náměstí sv. Petra v Římě.

Roky, ve kterých Opus Dei začalo svou práci v různých zemích:

1928 Španělsko

1945 Portugalsko

1946 Itálie, Velká Británie

1947 Francie, Irsko

1949 Mexiko, Spojené státy americké

1950 Chile, Argentina

1951 Kolumbie, Venezuela

1952 Německo

1953 Guatemala, Peru

1954 Ekvádor

1956 Uruguay, Švýcarsko

1957 Brazílie, Rakousko, Kanada

1958 Japonsko, Keňa, Salvador

1959 Holandsko, Kostarika

1962 Paraguay

1963 Austrálie

1964 Filipíny

1965 Belgie, Nigérie

1969 Portoriko

1978 Bolívie

1980 Kongo, Pobřeží slonoviny, Honduras

1981 Hongkong

1982 Singapur, Trinidad a Tobago

1984 Švédsko

1985 Tchaj-wan

1987 Finsko

1988 Kamerun, Dominikánská Republika

1989 Macao, Nový Zéland, Polsko

1990 Maďarsko, Česká Republika

1992 Nikaragua

1993 Indie, Izrael

1994 Litva

1996 Estonsko, Slovensko, Libanon, Panama, Uganda

1997 Kazachstán

1998 Jižní Afrika

2003 Chorvatsko, Slovinsko

2004 Lotyšsko

2007 Rusko

2009 Rumunsko, Indonésie, Jižní Korea