Bůh nás povolává právě skrze události každodenního života, utrpení i radosti osob, které žijí v naší blízkosti, v lidských starostech našich přátel, ve všednosti rodinného života.
„Nepřicházel žádný zákazník, šel jsem kolem kartičky, vzal ji do ruky a řekl mu: 'pomoz mi'. A hned tu byly tři, čtyři nebo i pět výměn oleje. Pokaždé, když nepřicházel platící zákazník, obrátil jsem se na něj a hned tu bylo co dělat. Tak rostlo naše přátelství.“
Donata je návrhářka klobouků ve známé dílně v Římě. Mnohé z jejích návrhů se používají v mezinárodních filmových produkcích.
Více než 530krát jsem uskutečnil let letadlem a pracoval po celém světě, abych naplnil svůj sen z dětství. Život jsem neměl lehký, a zemřely mi také velmi blízké osoby. Manuel, Portugalec, kterému je 52 let, vypráví o své cestě zpátky k Bohu.
Giorgio, Ital, pracuje v mlékárenském odvětví. Je ženatý a má pět dětí. Sýr je pro něho „trochu“ jako důkaz existence Boha.
Vincenzo je otec rodiny, výrobce textilií a je supernumerářem Opus Dei. Pracuje v tomto odvětví již více než třicet let.
Postel na JIP je jako nepopsaná stránka. Hodiny zde utíkají velmi pomalu. Sny se mísí s realitou a čas se měří po kapkách. Vše se ještě musí popsat. Pro některé zde všechno znovu začalo. Taková byla v tyto měsíce realita pro tisíce lidí, a tak to i bylo i u protagonistů tohoto vyprávění. Ti, kteří navzdory všem prognózám nad koronavirem zvítězili.
