Bůh nás povolává právě skrze události každodenního života, utrpení i radosti osob, které žijí v naší blízkosti, v lidských starostech našich přátel, ve všednosti rodinného života.
V tomto článku se zamyslíme nad úryvkem evangelia, v němž Ježíš kráčí po vodě. Ponoříme-li se do této scény, jako bychom byli jednou z přítomných postav a přijdeme na to, že spolu s Ním překonáme obtíže, nejistoty i obavy.
Dovolit Boží lásce, aby se nás dotýkala, dovolit Kristu, aby se na nás díval: naděje před námi otevírá nový svět, protože se zakládá na tom, co v nás chce Bůh učinit.
V horečce jsem se ještě jednou pomodlil kartičku a řekl jsem mu: „Done Álvaro, už dál nemůžu. Vím, že problémy s vodou můžeš vyřešit, aby život u nás doma byl snesitelný. Já jsem nemocný a už dál nemůžu...“
Dospívání je kritický okamžik pro víru člověka a v případě Marie to znamenalo „až potom“, což znamenalo až do 47 let. V tomto věku se jí všechno dařilo na výbornou. Vše? Uvnitř cítila vyprahlost, nespokojenost... A jednoho dne, bez nějakého důvodu, se jí zachtělo jít na mši.
Ulf a Birgitta přijali nedávno katolickou víru. V dubnu přijeli do Stockholmu na setkání s Mons. Fernandem Ocárizem, který byl na pastorační návštěvě Švédska.
Papež František schválil promulgaci dekretu Kongregace pro svatořečení, kterým se potvrzuje zázrak na přímluvu Guadalupe Ortiz de Landázuri, členky Opus Dei.
U příležitosti dekretu papeže o zázračném uzdravení na přímluvu ctihodné služebnice Boží Guadalupe Ortiz de Landázuri prelát Opus Dei připomíná, jak se tato věrná služebnice odevzdala Bohu a církvi.
