Duch Svatý, láska vedoucí nás k lásce

Výtah ze 3. kapitoly knihy Javiera Echevarríe, Stezky křesťanského života, Planeta, 2001.

Okno v basilice sv. Petra s vyobrazením symbolu Ducha Svatého, holubice.

Bůh, náš Otec, který poslal svého Syna na svět, aby nás zachránil, vylil Ducha Svatého, aby nás osvítil a vedl nás po cestě k němu…

Láska, kterou Duch Svatý vlévá do našich srdcí – ta láska, pro kterou jsme byli stvořeni a v které nacházíme štěstí – se stará o pravý způsob milování. Nevede k přechodnému a povrchnímu sentimentu, ale k velkorysému sebedarování, které se projevuje skutky. To je jádro křesťanského života, jak nám to často připomíná Jan Pavel II. Citujíc známý text Druhého vatikánského koncilu: „Člověk, který je jedinou bytostí na zemi, kterou Bůh chtěl pro sebe, nemůže plně nalézt sebe sama jinak než opravdovým darováním sebe sama.“

Bůh nám dal sebe sama a chce, abychom se mu také darovali. Adresuje každému z nás slova svatého Pavla, která napsal Korinťanům: „Nechci váš majetek, chci vás!“ Nebo jak napsal svatý Josemaría: „Ježíš se nespokojí s „částí“. Chce všechno.“ Tato myšlenka může zprvu působit trochu rušivě. Ale pokud máme na paměti, že ten samý Bůh, který žádá naše sebedarování, to umožňuje svými dary, darem Sebe sama, zjistíme, že proměňování našeho života v milou oběť Bohu je opravdu náš cíl.

Ano, Duch Svatý nás těší v utrpení, ochraňuje před nebezpečím, povzbuzuje v zármutku a upevňuje ve zkoušce.

Milost, která nám byla dána skrze vylití Ducha Svatého, nám umožňuje milovat Boha bez omezení – láskou, která má podíl na lásce Boha Otce, který nás miloval tak, že poslal svého Syna na svět, aby se stal člověkem a prolil za nás svou krev.

Když člověk z podnětu Ducha Svatého učiní ze svého života odpověď na požadavek lásky, potom věci, které od nás Bůh žádá, už nejsou sebezápory a oběti, ale příležitosti nalézt Boha a sjednotit se s Ním pevněji. Křesťanská dospělost je dosažena právě skrze vítězství lásky, které přemáhá strach a sobectví…

Ale v duchovním životě, jako ve všem ostatním, je vítězství získáno skrze boj a tento boj bude trvat celý život. My jsme připoutáni k sobě a jsme krátkozrací a často se necháme zaslepit chvilkovými požitky nebo naším „ego“, místo abychom otevřeli naše srdce velikosti láskyplných Božích plánů. Na této cestě našeho duchovního růstu nás Duch Svatý povzbuzuje stále kupředu. Jediná potřebná věc je být poslušný jeho vnuknutím.