Ve své homilii papež potvrdil, že v dnešním svátku „církev znovu prožívá tajemství Zeleného čtvrtku ve světle Zmrtvýchvstání. Zelený čtvrtek má také své procesí, ve kterém církev obnovuje Ježíšův exodus z Večeřadla na Olivovou horu. ... Ježíš skutečně dává své Tělo a svoji Krev. Tím, že překračuje práh smrti, stává se živým Chlebem, pravou manou, nevyčerpatelným pokrmem pro všechny časy. Tělo se stává chlebem života.“
„O svátku Těla Kristova,“ pokračoval papež, opakujeme procesí (Zeleného čtvrtku), ale v radosti Vzkříšení. Pán je vzkříšen a jde před námi. ... Ježíš jde před námi k Otci, vystupuje k Božím výšinám a zve nás k následování. ... Pravým cílem našeho putování je communio s Bohem.“
Svatý Otec poukázal na to, jak ve svátosti Eucharistie „se Pán vždy pohybuje směrem ke světu. Tento univerzální aspekt eucharistické přítomnosti je dnes zjevný ve svátečním procesí. Neseme Krista, přítomného ve formě chleba, ulicemi našeho města. Svěřujeme tyto ulice, tyto domy, naše denní životy, jeho dobrotě. Kéž jsou naše ulice Ježíšovými ulicemi! Kéž jsou naše domy pro Něho a s Ním! Kéž jsou naše denní životy proniknuty Jeho přítomností. Tímto gestem skládáme utrpení nemocných, samotu mladých a starých, pokušení a obavy, celé naše životy, před jeho pohled. Toto procesí chce být velkým a veřejným požehnáním našemu městu. Kristus osobně je božským požehnáním světu – kéž ke každému z nás dosáhnou paprsky jeho požehnání.“
Odkazem na Kristovu výzvu „vezměte, jezte, ... pijte z toho všichni,“ Benedikt XVI. zdůraznil, že „nikdo nemůže ‘jíst’ Vzkříšeného, přítomného pod způsobou chleba, jako obyčejný kus chleba. Jíst tento chléb znamená komunikovat, znamená to vstoupit do communia s osobou živého Pána. Toto communio, tento akt ‘přijímání’ skutečně představuje setkání mezi dvěma osobami, znamená dovolit, abych byl proniknut životem Toho, který je Pán, Toho, který je můj Stvořitel a Spasitel. Cílem tohoto communia je nechat svůj život asimilovat Jeho životem, je jím moje proměna a připodobnění Tomu, který je živou Láskou. Proto communio vede k adoraci, ta vede k vůli následovat Krista, následovat Toho, kdo jde před námi. Adorace a procesí tedy tvoří součást jednoho gesta komunikace, odpovědi na jeho výzvu ‘vezměte a jezte’.“
Papež zakončil podtržením skutečnosti, že „naše procesí končí před basilikou Sv. Marie Maggiore, setkáním s Pannou, nazývanou drahým papežem Janem Pavlem II. ‘eucharistickou ženou.’“ Marie, Matka Páně, nás správně učí, co znamená vstoupit do communia s Kristem. ... Prosme ji, aby nám pomohla se ještě více otevřít Kristově přítomnosti, aby nám pomohla jej věrně následovat den za dnem na cestách našich životů. Amen.“
Po mši vedl papež eucharistické procesí římskou ulicí Via Merulana k basilice Sv. Marie Maggiore. Podél cesty se tisíce věřících modlily a zpívaly ve společnosti Nejsvětější svátosti. Kryté vozidlo převáželo v monstranci Svátost, před kterou se modlil Svatý Otec.