Opus Dei

Tajemství svobodného srdce: vzdát se pozemské lásky, aby svět mohl být naplněn světlem Boží Lásky.

Povolání do Opus Dei je voláním k interpretaci Boží partitury, k hraní Boží hudby, jejichž variací je tolik, kolik je lidí.

Příběhů povolání je tolik, kolik je lidí. V tomto redakčním článku předkládáme některé z nejčastějších mezníků na cestě, na níž může člověk poznat své povolání.

Jsme, jací jsme. Nic víc, nic míň. Ale to, jací jsme, nám umožňuje následovat Pána a sloužit církvi. Následující text se podrobněji zabývá otázkou Božího volání ke každému z nás.

Snem každého křesťana je, aby jeho jméno bylo zapsáno v Božím srdci. Druhý text série o povolání – Něco velkého, a ať je to láska – pojednává o této skutečnosti.

První článek série o rozlišování povolání nazvané „Něco velkého, a ať je to láska“. Každý člověk je volán k tomu, aby objevil, jaký plán má Bůh s jeho životem.

V tomto textu se hovoří o tom, že spolu s rodinou mají také stát a církev závazné povinnosti v oblasti výchovy.

Hovořit s dětmi o otázkách, které je zajímají, být jim příkladem a nebát se pozitivně ovlivňovat jejich život, to jsou některé z výzev výchovy. Zde uvádíme druhý článek o rodině pojednávající o tomto tématu.

Vzájemná láska rodičů vytváří v rodině prostředí, které umožňuje výchovu dětí a službu druhým. Toto je téma redakčního článku o výchovném poslání rodiny, jehož první část zde uvádíme.

Nový článek ze série o manželství a společném chození. „Pokud by v manželství šlo jen o muže a ženu, možná by nebyla nutná tak velká dávka prozíravosti, ale do manželství vstupujeme s otcem/matkou svých budoucích dětí.“