Opus Dei

Zakončujeme tuto sérii výzvou objevovat krásu každého dne: objevit, jak předměty, které v každodenním životě používáme, rezonují s naším vnitřním životem; využívat „lidské pomůcky“, které probouzejí srdce, když dovolí, aby se rozptylovalo; a objevit, jak důležité jsou způsoby chování, které nám pomáhají, aby náš svět byl křesťanštější a tedy i krásnější.

Film je „průsečíkem tužeb, vzpomínek a otázek“, jak nám řekl papež Lev XIV. Nabízíme zde několik myšlenek, jak proměnit chvíle strávené před obrazovkou ve skvělou dobu k rozjímání.

„Když pláčeme nad osudem postav, v hloubi duše pláčeme nad sebou samými,“ napsal papež František v Dopise o literatuře a duchovní formaci. Od příběhů, které Ježíš vyprávěl, až po současný román, mělo toto umění vždy tajemnou moc v našem nitru.

Od zpěvu „lidské lásky k našemu Bohu“ až po zpěv Bohu v liturgii: to jsou některé z podob, které může nabývat náš každodenní vztah k hudbě.

Touto sérií začínáme řadu článků o různých druzích umění jako míst duchovního života. První článek se zabývá Vtělením - skutečností, že Bůh chtěl přijmout tělesnou podobu -, které odhaluje skutečnou hodnotu hmotného světa. A tím i potenciál umění.

Svatý týden je středem liturgického roku: od Květné neděle ke Kříži a Vzkříšení.

Scéna Piety nám ukazuje Krista v náručí Panny Marie. Matka přijímá Syna, který byl od lidí zavržen.

Úvaha k rozjímání na Slavnost Zvěstování Páně. Navržená témata jsou: Bůh zbožšťuje náš život; kontemplace Ježíšova života; božství velmi lidské.

Ježíš nepřestává dávat svým učedníkům pokrm - pokud tak chtějí. Nejenom chléb, aby nezemřeli hlady, ale i chléb věčného života.

Svatý Josemaría učil, že práce je božským povoláním a prostředkem osobního posvěcování a apoštolátu. Inspirován tajemstvím vtělení a stránkami Písma svatého, prosazoval christologickou vizi práce a integroval ji do duchovního života, aniž by odděloval světské od posvátného.