Dobrý den, drazí bratři a sestry!

Je důležité, abychom v průběhu duchovního rozlišování dbali rovněž na onen úsek, který následuje po přijatém rozhodnutí, a tak postihli znamení, která tuto volbu potvrzují, anebo ji vyvracejí. Když mám přistoupit k nějakému rozhodnutí, vykonám duchovní rozlišování, zvážím kladné a záporné důvody, citová hnutí a modlím se za to... Poté, co tento proces skončí a rozhodnutí podstoupím, je třeba dávat pozor a zkoumat toto rozhodnutí, neboť v životě existují také nedobré volby a znamení, která různá rozhodnutí popírají, anebo potvrzují.

Všimli jsme si totiž, že zásadním měřítkem k rozpoznání Božího hlasu vprostřed mnoha jiných hlasů, je čas. Jedině Bůh je pánem času: čas je tedy zárukou jeho původnosti a odlišuje Jej od napodobenim, které k nám promlouvají jeho jménem, aniž by se jim to zdařilo. Jedním z rozpoznávacích znamení dobrého ducha je skutečnost, že sdílí pokoj, který trvá v čase. Jestliže se zahloubáš a chopíš se nějakého rozhodnutí, které ti dopřeje pokoj trvající v čase, jde o dobré znamení a naznačuje to krásnou cestu. Tento pokoj přináší harmonii, jednotu, vroucnost a horlivost. Z procesu tohoto prohlubování vycházíš lepší, než jaký jsi do něj vstoupil.

Pokud se například rozhodnu, že modlitbě věnuji o půl hodiny více a poté zaznamenám, že prožívám lépe také další momenty během dne, jsem klidnější a méně úzkostlivý, vykonávám práci s větší péčí a chutí a rovněž vztahy s obtížnými lidmi se odvíjejí přátelsky, jsou to všechno důležitá znamení hovořící ve prospěch onoho rozhodnutí. Duchovní život obíhá v kruhu a prospěšnost nějakého rozhodnutí působí kladně ve všech životních oblastech, protože se jedná o účast na Boží tvořivosti.

Můžeme rozpoznat několik důležitých hledisek, která nám pomohou vykládat čas, následující po nějakém rozhodnutí, jako možné potvrzení dobré volby. Již jsme se s nimi v průběhu těchto katechezí setkali, ale nyní nacházejí své další uplatnění. První hledisko spočívá v tom, zda své rozhodnutí mohu považovat za možnou odpověď na lásku a velkorysost, které mi Pán prokázal. V takovém případě volba nepovstává ze strachu a citového vydírání, ale z vděčnosti za přijaté dobro, které srdce podněcuje ke svobodnému prožívání vztahu s Pánem.

Dalším důležitým prvkem je vědomí, že v životě stojíme na správném místě, onen klid plynoucí z toho, že jsme tam, kde máme být, a jsme součástí většího plánu, jemuž bychom rádi poskytli svůj přínos. Na Svatopetrském náměstí existují dva body – ohniska elipsy, odkud člověk zahlédne jednotlivé sloupy Berniniho kolonády v dokonalém zákrytu. Obdobně může člověk uznat, že našel, co hledal, když do jeho dnů vstoupí řád, když vnímá rostoucí spojitost mezi svými různorodými zájmy, stanoví správnou hierarchii důležitosti, vše prožívá s lehkostí a zvládá vyskytující se nesnáze s novou energií a v síle ducha. Toto jsou znamení dobrého rozhodnutí.

Dalším dobrým stvrzujícím znamením je například skutečnost, že si vůči svému rozhodnutí zachováme svobodu, jsme ochotni je zpychybnit a dokonce se jej vzdát v případě možných popření této volby, v kterých se snažíme najít Pánovo ponaučení. Nikoli proto, že by nám Bůh chtěl odpírat to, co je nám drahé, nýbrž abychom to prožívali svobodně a nepřilnuli k tomu. Jedině Bůh ví, co je pro nás opravdu dobré. Posesivnost odporuje dobru a zabíjí cit. Mnohé případy domácího násilí, o kterých bohužel svědčí časté zprávy, téměř vždy vznikají z toho, že si nárokujeme citové ovládnutí druhého člověka a vyhledáváme absolutní jistotu, která usmrcuje svobodu, dusí život a činí z něj peklo.

Můžeme milovat jedině ve svobodě, a proto nás Pán stvořil svobodné, včetně svobody, která Jej odmítá. V našem zájmu je nabídnout Mu to, co považujeme za nejdražší, neboť nám to tak umožní, abychom to prožívali tím nejlepším možným způsobem a v pravdě – jako dar, kterým nás Pán obdařil, jako znamení jeho nezištné dobroty a za vědomí, že náš život, stejně jako celé dějiny, spočívá v jeho dobrotivých rukou. Bible to nazývá bázní Boží, což neznamená, že by nás Bůh děsil, nýbrž je to úcta k Bohu a nepostradatelná podmínka k přijetí daru Moudrosti (Sir 1,1-18). Tato bázeň vyhání jakoukoli jinou tíseň, protože se upíná k tomu, který je Pánem všech věcí. Před jeho tváří nás nic nemůže znepokojit. Je to zkušenost, kterou s úžasem popisuje sv. Pavel: „Dovedu žít v odříkání, a dovedu žít v hojnosti. Seznámil jsem se důvěrně se vším: se sytostí i hladověním, s nadbytkem i nedostatkem. Všechno mohu v tom, který mi dává sílu“ (Flp 4, 12-13). Je to svobodný muž, který dobrořečí Pánu, když přicházejí věci dobré i méně dobré: požehnaný jsi, Bože, a jde se dál!

Uznat tuto skutečnost je zásadní, pokud se chceme dobře rozhodovat. Zároveň nás ubezpečuje o tom, co nemůžeme kontrolovat a předvídat: zdraví, budoucnost, osudy drahých lidí, osobní plány. Záleží na důvěře, již vložíme v Pána, který nás nesmírně miluje a ví, že spolu s Ním můžeme vykonat něco nádherného a věčného. Nejkrásnějším způsobem nám to ukazují životy svatých. Pokračujme tedy, snažme se vždy v modlitbě přijímat takováto rozhodnutí a poté vnímat, co se děje v našem srdci. Pomalu jděme vpřed, odvahu!