Opus Dei

Dvě krátká vyprávění o přímluvě Josemaríi a novéna za uzdravení nemocných

Při katechezi o stáří se papež zastavil u postav Simeona a Anny. Obě postavy se v evangeliu představují jako staří lidé, jejichž „důvodem žití“ je „čekat na Boží navštívení“. Řekl, že je důležité si uvědomit způsob, jakým to udělali: „naplnění duchovní vitalitou v modlitbě a službě“. A to tak, že na konci svého života rozpoznali mesiáše.

Papež hovořil o duchovním odkazu Mojžíše, o „předávání víry“, které se musí uskutečňovat z generaci na generaci. Doporučil položit si otázku: „Jak předáváme víru budoucím generacím? Podáváme radostné svědectví o přítomnosti Boží v našem životě a zároveň si umíme přiznat své chyby?“

Prelát Opus Dei sděluje, že 25. března zveřejní dopis o věrnosti, a zve nás, abychom se připojili k zasvěcení Ruska a Ukrajiny Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, které Svatý otec provede v tentýž den.

Cyklus katechezí papeže Františka uskutečněný od listopadu 2021 do února 2022, ve kterém se zaměřuje na příklad a svědectví svatého Josefa.

Prelát Opus Dei uvažuje v pastoračním dopise o některých stránkách věrnosti Ježíši Kristu a o povolání do Díla podle učení svatého Josemaríi.

Papež František uvažoval o povolání Noema, který měl zachránit lidstvo před potopou. „V době, kdy žijeme pod neustálým tlakem - řekl papež -, kdy se pohybujeme mezi obrazem věčného mládí (...), a postojem, k čemu nám jsou staří lidé? Stáří pomáhá sundat masku života, který hledá jen potěšení, nebo který je uvnitř prázdný a který se otevírá korupci a opovrhuje druhými.“

Při generální audienci uvažoval papež o tom, jak je nutná „vzájemná pomoc mezi generacemi“, „abychom pochopili prožívané zkušenosti a uměli čelit velkým otázkám našeho života“. Řekl, že „stáří si jistě žádá pomalejší rytmus, který otevírá prostor k důkladné reflexi smyslu života, což není možné, jsme-li vystaveni neúprosné dynamice času“.

Prelát Opus Dei nás zve, abychom se modlitbou a postem za mír připojili k výzvě papeže Františka.

Papež František začal nový cyklus katechezí o významu a hodnotě stáří. Je mu líto, že „převládající kultura má jako jediný vzor mladého, dospělého člověka“, a že v tomto prostředí „má stáří nevalnou hodnotu, neboť to není věk, který by mohl nabídnout něco významného“.