8. srpna přistál prelát v Austrálii
Prelát Opus Dei, Mons. Fernando Ocáriz, přijel do Sydney ráno 8. srpna 2023. Během pobytu v Austrálii navštívil také Brisbane a Melbourne.
Několik mladých rodin ho očekávalo na mezinárodním letišti Sydney, plní radosti a s plakáty na uvítanou. „Bylo to trochu dlouhé čekání a děti už byly neklidné,“ řekl Steph Sugiaman, který ho přišel pozdravit. „Ale stálo to za to a všichni jsme měli z tohoto setkání velkou radost. Zdálo se, že můj syn Theo chápal, kdo je to otec: podal mu ruku, dal mu kartičku a maličkou koalu.“
Mons. Ocáriz, který právě přijel z cesty po Filipínách a Indonésii, začal svou okružní cestu po Austrálii několika dny odpočinku. Potom co strávil den v Brisbane, zamířil do Melbourne. Cestu zakončil několika dalšími dny v Sydney a potom odjel na Nový Zéland.
Beverly Eguchi s manželem Junya a malou dcerou Arisou se také přivítali s prelátem. „Zvláštností bylo, že jeho příjezd připadl na svátek svaté Marie od Kříže McKillop, australské světice,“ řekla Beverly. „Vnímala jsem, jak byl přívětivý, velkorysý a plný radosti, když se zdravil s mnoha rodinami, jež na něho trpělivě čekaly, aby se s nim přivítaly. Krásné bylo, kolik zde bylo rodin.“
13. srpna se prelát v Sydney sešel se studenty a mladými profesionály
13. srpna se prelát Opus Dei setkal s mladými studenty a profesionály, z nichž se mnozí účastní duchovní formace Opus Dei.
Prelát zmínil, že je šťastný, že se mohl navrátit do Austrálie. Jeho poslední cesta byla v roce 2008, když doprovázel tehdejšího preláta Opus Dei, Mons. Javiera Echevarríu, na Světovém dni mládeže v Sydney.
Warrane College
K poledni se Mons. Ocáriz sešel s mladými lidmi v centru Warrane College, univerzitní rezidenci, které v roce 2021 oslavilo 50 let. Hlavní sál byl plný studentů ze Sydney, Canberry, Brisbane a Perthu.
Mons. Ocáriz se podělil o slova svatého Josemaríi: „Ať hledáš Krista, ať nalezneš Krista, ať miluješ Krista“ (Cesta č. 382). Povzbudil všechny přítomné, aby se s Ježíšem Kristem ztotožnili: „Když zakoušíme obtíže, nenechejme se ovládnout strachem. Bůh je vždy silnější.“
Oli vyprávěl prelátovi, že se vrátil k praktikování víry potom, co se jako rezident přestěhoval do Warrane. Od té doby tuto radost z návratu ke svátostem předává svým přátelům, kteří začali svou víru prožívat intenzivněji. Otec zmínil důležitost svátosti smíření a to, že rozhřešení je hmatatelným projevem odpuštění hříchů Bohem.
Petr, který studuje ergoterapii, hovořil o tom, jak organizuje své veřejně prospěšné činnosti v komunitním centru v Sydney ve čtvrti Hills. Prelát pohovořil o tom, jak je důležitá velkorysost, když pomáháme nemocným, chudým a opuštěným, když druhé doprovázíme a dáváme jim najevo, že nejsou sami.
Na setkání byla také tři vystoupení: jazzové skladby pro klarinet, klavír a jedna klasická skladba. Na závěr několik mladých lidí předalo otci australskou kriketovou pálku s nálepkami tří center pro mladé z prelatury v Sydney: Warrane College, Nairana Study Centre y Mirrabooka Study Centre.
Creston College
Odpoledne navštívil Mons. Ocáriz centrum Creston College. Ještě než mu dívky položily několik otázek, vystoupila skupina dívek a zatančila „Nut Bush“, lidový australský tanec. Dalšími vystoupeními byl koncert pro dvoje housle od Bacha, irský tanec a Amelia, vysokoškolačka, uzavřela besedu zazpíváním „The Voice“ od Johna Farnhama.
Katie mluvila o své konverzi a pak se zeptala preláta, jak má být věrna svému povolání. Mons. Ocáriz jí řekl, že otázka je velmi důležitá, ale odpověď je velmi krátká: „Zamiluj se a neopustíš ho,“ parafrázujíc svatého Josemaríu v Cestě.
Claire, studentka pedagogiky, se zeptala, jak zjistit, že děláme to, co po nás Bůh chce. Mons. Ocáriz odpověděl, že Bůh často neposílá nějaké jasné znamení, protože chce, abychom byli svobodní. Mohl by poslat anděla, aby něco oznámil, ale bylo by to jak z donucení. Otec řekl, že důležité je uvědomit si, že Bůh chce pro každého vždy to nejlepší, ale člověk na to musí přijít sám.
Caitlyn a Abi mu vyprávěli o projektu DREAM, mentoringovém programu na pomoc dospívajícím dívkám, které přišly do Sydney jako uprchlíci. Každý týden organizují dobrovolníci dílny a činnosti s cílem dívky vzdělávat v různých profesionálních oborech a pomáhat jim, aby šly za svými sny. Otec řekl, že z toho má velkou radost a že vidí, jak jsou šťastné, protože být velkorysý k druhým je ta největší radost.