Mons. Fernando Ocáriz, prelát Opus Dei, přistál krátce před polednem na mezinárodním letišti Mactan Cebú. Přivítalo ho několik rodin: chlapec převlečený za Datu Humabona a dívka oblečená jako královna Juana, kteří mu předali několik dárků. Humabon a Juana byli první filipínští konvertité ke křesťanství v roce 1521.
Na letiště ho také přišel osobně pozdravit velký počet lidí z několika měst na Visajských ostrovech a ostrově Mindanao. Naposledy byl prelát v Cebu v roce 1998.
Mons. Ocáriz vyslechl jejich pozdravy a poděkoval za dárky. Těchto 20 minut v srdečné a rodinné atmosféře bylo rámcem celého jeho pobytu v Cebu.
V rezidenci Lahug se prelát sešel s dalšími rodinami z Iloila, Bacolodu, Cagayanu de Oro a Davoau. Podělili se o své příběhy a někteří mu předali ručně zhotovené suvenýry.
V poledne navštívil Mons. Ocáriz školu PAREF Springdale. Přijali ho členové představenstva škol v Cebu, vedení PAREF, učitelé s rodinami. Ukázali mu nádvoří školy, kterému vévodí bronzový reliéf Svaté rodiny, který navrhl umělec z Cebu, Celso Pepito. Ředitel školy poznamenal, že Jezulátko na reliéfu je oblečené jako Jezulátko Cebu. Dvě děti zahrály na housle a zazpívaly píseň.
V zasedacím sálu Springdale měl prelát besedu s asi 25 diecézními knězi. Byl mezi nimi biskup Isabelo Abarquez de Calbayog (Samar). Další kněží byli z Cebu, Butuanu a Leyte.
Prelát mluvil o důstojnosti kněžské služby a říkal jim, že kněží jsou Kristus na zemi. Odkazoval na to, jak je důležité, aby diecézní kněží žili mezi sebou v hlubokém bratrství, a na potřebu pomáhat kněžím, kteří se mohou někdy cítit ve své službě osamělí.
Když odpovídal na otázku člena Kněžské společnosti svatého Kříže „jak být dobrými syny svatého Josemaríi“, doporučoval důvěrně se s ním stýkat a nebát se na něho často obracet. Snažit se být věrný duchu, který nám předal. Na konci besedy je poprosil o požehnání.
Svaté Jezulátko Cebu
Svaté Jezulátko zaujímá zvláštní místo v srdci Filipínců, zvláště v Cebu. Prelát Opus Dei navštívil v pozdní hodině Basiliku Minor del Santo Niño de Cebú. Přijal ho starší bratr a sestra. Také ho přišly přivítat rodiny ze Sinulogu a další pocházející z Davaa, Cagayanu de Oro a Západních visajských ostrovů. Před vstupem do basiliky se s nimi prelát pozdravil.
O basiliku se starají augustiniáni. Otec Ion doprovázel preláta do druhého patra klášteru, kde se pomodlili před originální soškou Jezulátka, kterou Fernando de Magallanes daroval královně Juaně v roce 1521. Položil k ní svazek květin.
4. srpna, pátek
Časně ráno slavil prelát mši v kapli studijního centra Banilad. Potom odešel do sousedního centra Banilad Desarrollo Profesional (BCPD). Je to technická škola, jejíž klíčovou rolí je posílení postavení žen a dovedností zajišťujících živobytí pro zranitelné skupiny společnosti jako jsou domorodé národy, mimoškolní mládež a osoby se zdravotním postižením.
Členové ředitelského sboru mu vysvětlili různé sociální programy, z nichž některé mají podporu mezinárodních institucí. Ukázali mu plány školy BCPD v Minglanilla, Cebu. Napsal sem: „S mým požehnáním.“ A podepsal se. Prelát je povzbudil, aby dále pokračovali ve své práci ve škole, aby více žen, rodin a společenství měly větší prospěch z těchto sociálních programů.
Mons. Ocáriz pokračoval v cestě na sever, do Talambanu, kde navštívil Technický institut CITE. Tato škola pro profesionální formaci mladých a osob, které již pracují v průmyslu, začala v roce 1990 z podnětu blahoslaveného Álvara del Portillo, který byl v Cebu v roce 1987. Preláta přijali členové Patronátu.
U hlavního vstupu do nového Centra aktivit zazpíval sbor CITE „Oh Kinabuhi“ (Ó, živote), chytlavou visajskou melodii. Vstoupili do hlavního vestibulu, kde byla květy vyzdobená busta blahoslaveného Álvara del Portillo: prelát se zde zastavil a pomodlil se. Ve Centru aktivit - nový objekt určený k formaci studentů, bývalých žáků a pracovníků v průmyslu se zaměřením na lidskou, duchovní a profesionální stránku člověka - při prostém obřadu požehnal kapli nedávno dokončeného objektu.
Rodiny, zaměstnanci, dobrodinci, členové profesorského sboru a další, kteří tvoří společenství CITE, ho na cestě z kaple do salónku pozdravili. Představili se, své děti a přátele. Rodina King mu předala ikonu anděla s pečetí CITE, dílo místního malíře. Rodina King mu předala maketu plachetnice jako stříbrný odlitek. Celso Pepito s manželkou mu darovali originální obraz svatého Josemaríi a blahoslaveného Álvara.
Při návratu do Lahuga se sešel s rodinami a přáteli škol PAREF Southdale a Southcrest. Žáci a profesoři se s ním pomodlili u Panny Marie. Potom, co pozdravili Nejsvětější svátost v kapli školy, požehnal otec nově namalovanou sochu svatého Josemaríi v chodbě. Vyzkoušel si teleskop školy a podepsal tričko z Mezinárodního dne mládeže, které navrhli žáci školy Southcrest, jež byli na MDM v Lisabonu.
Hlavním setkáním 4. srpna v 5 hodin odpoledne krátký pobyt preláta v Cebu vyvrcholil. Bylo to živé a emotivní, rodinné setkání trvající jednu hodinu, které se konalo v pavilonu Oakridge. Brzy odpoledne navštívil otec Bena, ředitele Technického institutu CITE, který je již několik týdnů nemocen v Univerzitním lékařském centru v Cebu.
Po mši svaté v centru Lahug odjel prelát na letiště. Předtím se se skupinou vyfotil u hlavního vchodu a zopakoval tak fotografii s Mons. Javierem Echevarríou v roce 1998 na témže místě.
48 hodinový pobyt preláta na Cebu byl krátký a intenzivní, s mnoha aktivitami a setkáními s lidmi z Díla, rodinami a přáteli. Společnou charakteristikou byla vřelá, rodinná atmosféra; jak někdo poznamenal: „žhavější než slunce v Cebu“.