Opus Dei

Papež v dnešní katechezi zdůraznil, že „prosba, žádost je věc lidská, neboť jako tvorové nejsme nezávislí, nýbrž závisíme na dobrotě Pána Ježíše.“ Pro Františka „je naší útěchou jistota, že On vždy naslouchá našim prosbám a odpovídá na ně jako milující Otec“.

U příležitosti třetího výročí jmenování Mons. Fernando Ocárize prelátem Opus Dei nabízíme krátké rozjímání preláta o potřebě modlitby s Ježíšem.

V tomto druhém redakčním článku se budeme zabývat iniciativou Boha v modlitbě. Bůh se v ní setkává s člověkem a poučuje jeho srdce, aby s ním mohl navázat vztah a uvědomit si, že je jeho milovaným dítětem.

Dobrý lotr jedním slovem dobyl Kristovo srdce, a tak si otevřel brány nebe. Tak by se možná dala definovat modlitba: slovo, kterým dobudeme Ježíšovo srdce a které nám umožní žít v jeho blízkosti.

Vydat se po cestách kontemplace znamená dovolit Duchu svatému, aby v nás v každé životní situaci odrážel Kristovu tvář.

Dospívání je kritický okamžik pro víru člověka a v případě Marie to znamenalo „až potom“, což znamenalo až do 47 let. V tomto věku se jí všechno dařilo na výbornou. Vše? Uvnitř cítila vyprahlost, nespokojenost... A jednoho dne, bez nějakého důvodu, se jí zachtělo jít na mši.

Vědomí Božího synovství všechno mění, jako změnilo i život svatého Josemaríi, když nečekaně objevil tento nový horizont.

Modlitba je nezbytná pro duchovní život: je jako dýchání, které umožňuje, aby se rozvíjel duchovní život. V modlitbě se obnovuje víra v přítomnost Boha a v jeho lásku.

Eucharistie je památka Kristovy velikonoční oběti, zpřítomnění a svátostné obětování jeho jediné oběti v liturgii církve.

„Chtít pro děti dobro znamená umožnit jim dosáhnout sebekontroly: učinit z nich svobodné osoby.“ Další text z řady „Články o rodině“.