Mariino přátelství
V měsíci květnu obracíme zrak k naší Matce, Panně Marii, a snažíme se na ni zvlášť myslet a více se k ní modlit. Z příkladu jejího života si vždy můžeme odnést něco nového. Také nyní, v této mimořádné době, kdy musíme zachovávat „sociální odstup“, nám Maria pomáhá být lepšími přáteli a podněcuje nás k větší velkorysosti, abychom byli druhým nablízku a nikdo se tak necítil sám. Mariin život nás učí, že přátelství se v našem životě může objevit s novou a nadpřirozenou silou díky přátelství s Bohem.
Učíme se tomu pokaždé, když se modlíme růženec. Papež František nás zve, „abychom znovu objevili krásu domácí modlitby růžence“. V současné zdravotní krizi nám modlitba růžence pomůže „kontemplovat společně Kristovu tvář srdcem naší Matky, Marie,“ říká Svatý otec, a tak „nás ještě více sjednotí jako duchovní rodinu a pomůže nám překonat tuto zkoušku“.
Společná modlitba růžence pomáhá více sjednocovat rodinu. Skrze společenství svatých jsme sjednoceni s celou církví – a jistým způsobem i s celým lidstvem – jako jedna velká rodina, která se obrací ke stejné matce. K modlitbě růžence můžeme pozvat i své přátele, budou-li chtít, a pomodlit se ho s nimi třeba prostřednictvím digitálních technologií. Třeba se nám tak někdy naskytne příležitost pomoci někomu, aby se s růžencem vůbec poprvé seznámil.
Sv. Jan Pavel II. říkal, že růženec je „kompendiem evangelia,“ modlitbou, která je zároveň mariánská i christologická. V každém tajemství rozjímáme o jednom okamžiku z dějin spásy. Z této kontemplace se pak může opět zrodit snaha zjistit, co druzí potřebují, a ochotně a přátelsky jim posloužit.
Poté, co Maria řekla své fiat! („Ať se mi stane podle tvého slova“), vydala se spěšně na pomoc své sestřenici Alžbětě. Nedostala k tomu pokyn od anděla, ten jí o požehnaném stavu sestřenice pověděl, aby naznačil Boží všemohoucnost, ale sama se dovtípila, že Alžběta bude potřebovat pomoc. A tak nám, již jako Matka Boží, dává příklad pravé lásky a přátelství, které spočívá v pohotové a nezištné službě.
Po letech vidíme Marii s Ježíšem na svatbě v Káni. I tam si dříve než ostatní povšimne, že novomanželé potřebují pomoc, a chápe se iniciativy. Přátelská láska projasňuje zrak a odhaluje věci, které druhým mohou uniknout.
Později hledíme na Marii, jak stojí u kříže svého Syna. Sv. Josemaría nás vyzývá: „Obdivuj Mariinu statečnost: pod křížem, s největší lidskou bolestí — není bolest jako její bolest —, plná síly. — Pros ji o tuto statečnost, abys i ty dovedl zůstat u kříže.“1 Poprosme Pannu Marii, aby nám ukázala, jak být zvláště v této době silní v utrpení, abychom svým upřímným přátelstvím byli útěchou pro ostatní.
Po Ježíšově zmrtvýchvstání Maria shromažďuje apoštoly, kteří se po Pánově utrpení rozprchli, je s nimi a utěšuje je.
Sv. Lukáš říká, že Maria všechno, co se vztahovalo na Ježíše, „uchovávala v srdci a rozvažovala o tom“. Maria se modlí: její rozhovor s Bohem je kontemplací a dialogem lásky. Je přátelstvím s Bohem. Neostýchá se přitom Bohu říkat, co si myslí, jak vidíme na různých místech v evangeliu. Andělovi odpovídá: „Jak se to stane, vždyť muže nepoznávám?“ (Lk 1,34). Později, když nalezne malého Ježíše v chrámě, ptá se ho: „Proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali!“ (Lk 2,48). Na svatbě v Káni sděluje Ježíši naprosto přirozeně, co vidí, a upozorňuje ho: „Nemají víno“ (Jan 2,3). Jindy jako by ani nepotřebovala mnoho slov k tomu, aby se s Pánem dorozuměla. Umí čekat na Boží hodinu a mezitím „rozvažuje“ o věcech „ve svém srdci“. A to je v podstatě modlitba: hluboký přátelský a důvěrný vztah, který chce Bůh navázat s každým z nás.
Pospíchejme k Ježíši skrze Marii. Sv. Josemaría často hovořil o této cestě křesťanského života a říkal: „Když budete hledat Marii, najdete Ježíše.“2 V mnoha zemích je tradicí „hledat Marii“ formou návštěv mariánských poutních míst. Tento rok možná nebudeme moct žádné blízké poutní místo fyzicky navštívit, ale moderní technologie nám jistě pomohou najít nějaký jiný způsob, jak tuto mariánskou květnovou pouť vykonat dokonce i přímo z domova.
Když se modlíme růženec, kráčíme s Marií k Ježíši, protože pokaždé, když se na ni obracíme, vede nás k svému Synu. Ji, prosící všemohoucnost, prosíme, abychom i v době velkých nejistot byli věrní Boží vůli pro každého z nás. Ta, která zažila velmi těžké a bolestné chvíle, nás potěší a dá nám sílu, abychom důvěřovali Božím plánům a byli oporou pro naše přátele a blízké a měli je doopravdy rádi.
1 Sv. Josemaría, Cesta, č. 508.
2 Sv. Josemaría, Jít s Kristem, č. 144.