Milovaní: ať Ježíš opatruje mé dcery a syny!

Na úvod tohoto krátkého poselství bych vám rád poděkoval za vaše modlitby na mé úmysly a v tuto chvíli také za to, že mě doprovázíte na cestě do Střední Ameriky a do Uruguaye.

Modlitba jedněch za druhé nás v rámci jednoty církve přibližuje k úžasné úrovni jednoty, kterou si Pán pro nás všechny přeje: tatáž jednota, jakou má Bůh: „ať všichni jsou jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě“ (Jan 17,21).
Jednota víry, ducha a apoštolské horlivosti se velmi dobře prolíná s velkou rozmanitostí povah, zálib a názorů. Stejně jako je jednota v Bohu nekonečnou osobní láskou – Duchem Svatým – i všechny rozmanité projevy jednoty a různosti jsou povolány k tomu, aby byly oživovány dobročinností a láskou. Teprve tak přestanou být i protichůdné názory, záliby a podobně i osobní nedostatky a omezení důvodem k rozdělení.

Končím s těmito úvahami, které každý z nás může dále rozvést. Rád bych jen dodal několik dobře známých slov svatého Josemaríi; navrhuji, abychom se nad nimi znovu zamysleli a zvážili, jak je co nejlépe uplatnit v našem každodenním životě: „Křesťanská láska nespočívá jen v dávání, ale i v porozumění.“ (Cesta, č. 463) Láska, která nás povede k tomu, abychom především objevovali přednosti a ctnosti druhých s tím, že když vidíme nedostatky, které my všichni máme, budeme na ně nahlížet s vlídností a s touhou pomoci.

Se vší láskou vám žehná

váš otec

Město Guatemala, 19. srpna 2026