Milovaní, ať Ježíš opatruje mé dcery a syny!

V našich duších cítíme často, takřka stále, potřebu velké modlitby. Je toho tolik, proč se obracet k Pánovu milosrdenství: od záležitostí našeho vlastního života až po velké problémy sužující svět. Zároveň si též uvědomujeme, jak důležité je Bohu děkovat, neboť o pozitivní stránky není nikdy nouze. Tak či onak, vše je důvodem k modlitbě; vlastně všechno může být modlitba.

V tomto smyslu nám může přijít na mysl skutečnost proměňování práce v modlitbu, s jistotou, že „a jelikož práci vzal na sebe i Kristus, je pro nás vykoupená i vykupitelská: není to jen oblast působnosti člověka, ale i prostředek a cesta ke svatosti, je posvětitelná i posvěcující“ (Jít s Kristem, č. 47).

Posvěcovat práci znamená činit lidskou činnost svatou, která má jako bezprostřední důsledek - jsou to spíše charakteristické známky téže skutečnosti - spolupráci na posvěcování pracujícího člověka, spolupracovat na svatosti druhých prostřednictvím společenství svatých a dále na posvěcování struktur lidské společnosti.

Na první pohled je to trochu komplikované, ale ve skutečnosti je to velmi jednoduché; jednoduchost se nerovná snadnosti: „Vlož do své běžné profesní práce nadpřirozený úmysl a tvá práce bude posvěcena.“ (Cesta, č. 359) Tento stimul, který práci posvěcuje, není ovšem jen pouhou zbožnou charakteristikou nezávislou na práci samotné. Jde spíše o to, proč a za jakým účelem se práce vykonává, když se s vážností pokládá za konečný cíl, který má rozhodujícím způsobem vliv jak na provedení, tak na materiální a formální výsledek této práce. Proto „je podstatnou součástí tohoto díla - posvěcování obyčejné práce -, které nám Bůh svěřil, správné vykonávání samotné práce, lidská dokonalost, dobré plnění všech profesních a společenských povinností“ (Dopis 24, č. 18).

Nadpřirozeným motivem, zdrojem posvěcování práce, je láska: „Nesmíme zapomínat, že tato důstojnost práce je založena na Lásce. Velkou výsadou člověka je možnost milovat, čímž přesahuje vše pomíjivé a dočasné. Může milovat ostatní tvory, říkat smysluplné Ty a Já. A může milovat Boha, který nám otvírá brány nebe, který z nás dělá své děti, který nám dovoluje, abychom s ním hovořili tváří v tvář a oslovovali ho důvěrným slůvkem Ty. Proto by se člověk neměl omezovat na pouhé dělání věcí, vyrábění předmětů. Práce se rodí z lásky, demonstruje lásku, podřizuje se lásce.“ (Jít s Kristem, č. 48)

Je velkou útěchou vědět, že práce je svatá a posvěcuje, když je vedená a formovaná láskou k Bohu a k druhým lidem. To je ten hlavní, nadpřirozený důvod, který je postačující k tomu, abychom práci posvěcovali; a snadněji pak chápeme, že tento důvod sám o sobě vede k lidské dokonalosti práce.

Nejedná se jen o práci prostřednictvím Boha a pro Boha, ale je to současně a nutně i dílo Boží; je to On, kdo miluje jako první a skrze Ducha svatého naši lásku umožňuje.

Pokračujme v modlitbách za druhé zasedání 16. řádného generálního shromáždění biskupské synody, které začalo 2. října a skončí 27. října. Právě tohoto 27. 10. mám narozeniny; velmi spoléhám na vaše modlitby.

Mějte samozřejmě velmi na paměti práci na úpravě Stanov prelatury. V zásadě platí, že příští setkání odborníků se uskuteční začátkem listopadu.

S veškerou láskou vám žehná
váš otec

Řím, 10. října 2024