Milovaní, ať Ježíš chrání mé dcery a syny!
V těchto dnech, poté co jsem opustil Řím, jsem zvláště děkoval Bohu za úžasné společenství svatých. S jistotou víry víme, že jsme ještě blíže jeden druhému, než bychom si byli blízko fyzicky.
Když přijedu na nějaké místo, zdá se, jako bychom s těmi, se kterými se potkáme, byli vždy spolu. To stejné se stává, když nějaké místo opouštíme: rozloučení vytváří jiný způsob doprovázení. Vždy jsme doma a vždy můžeme uskutečňovat Dílo a sloužit Církvi, ať už se nacházíme kdekoli.
Také v těžkých chvílích nacházíme sílu v této skutečnosti, která nás hluboce spojuje a která je důsledkem naší jednoty s Ježíšem Kristem.
Pomatuji si na slova napsaná sv. Josemaríou na honduraském konzulátě ve chvílích, kdy se prakticky nemohl pohybovat: „Jsem vždy stovky kilometrů daleko od místa, kde se fyzicky nacházím“ (30-IV-1930). Mohl to říci proto, že se vždy cítil velmi spojen také s těmi, kteří nebyli nablízku.
Vím, že mohu během této cesty po Spojených státech a Kanadě počítat s vaší modlitbou a radostí. Já také vás všechny doprovázím: zejména se každý den setkáváme ve mši svaté.
S láskou vám žehná
váš Otec

New York, 12. července 2019