Dobrý den, drazí bratři a sestry, vítejte!
Pokračujeme v katechezi o Duchu svatém, který vede církev ke Kristu, naší naději. On je průvodcem. Minule jsme se zamýšleli nad působením Ducha ve stvoření, dnes ho vidíme ve zjevení, jehož je Písmo svaté Bohem inspirovaným a uznávaným svědectvím.
Druhý list svatého Pavla Timoteovi obsahuje toto prohlášení: „Všechno, co je v Písmu napsáno, je vdechnuto Bohem.“ (3,16) A na jiném místě Nového zákona se píše: „Lidé oznamovali Boží (výroky) proto, že je k tomu přiměl Duch svatý.“ (2 Pt 1,21) To je učení o božské inspiraci Písma, kterou hlásáme jako článek víry ve Vyznání víry, když říkáme, že Duch svatý „mluvil ústy proroků“. Božská inspirace Bible.
Duch svatý, který inspiroval Písmo, je také tím, kdo je vysvětluje a činí věčně živým a činným. Jeho zásluhou se z inspirovaného stává inspirativním. „Písmo svaté, Bohem vnuknuté a jednou provždy zaznamenané,“ praví II. Vatikánský koncil, „podává nezměnitelně slovo Boha samého a v slovech proroků a apoštolů dává zaznít hlasu Ducha svatého.“ (Dei Verbum, 21) Tímto způsobem Duch svatý v církvi pokračuje v působení Zmrtvýchvstalého Ježíše, který po Velikonocích „otevřel učedníkům mysl, aby rozuměli Písmu“ (srov. Lk 24,45).
Může se totiž stát, že určitý úryvek Písma, který jsme tolikrát četli bez zvláštních emocí, si jednoho dne přečteme v atmosféře víry a modlitby, a pak se tento text náhle rozzáří, osloví nás, vrhne světlo na problém, který prožíváme, objasní nám Boží vůli v určité situaci. Čím je tato změna způsobena, ne-li osvícením Ducha svatého? Slova Písma se pod vlivem Ducha svatého rozzáří; a v takových případech se dotýkáme vlastníma rukama, jak pravdivý je výrok z listu Židům: „Boží slovo je (plné) života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč; [...] (4,12).
Bratři a sestry, církev se živí duchovní četbou Písma svatého, tedy četbou uskutečňovanou pod vedením Ducha svatého, který toto Písmo inspiroval. V jejím středu, jako maják, který vše osvětluje, je Kristova smrt a zmrtvýchvstání, které naplňují plán spásy, zpřítomňují všechny postavy a proroctví, odhalují všechna skrytá tajemství a nabízejí pravý klíč k četbě celé Bible. Kristova smrt a vzkříšení jsou majákem, který osvětluje celou Bibli a osvětluje také náš život. Kniha Zjevení to popisuje obrazem Beránka, který rozlomil pečeti svitku „napsaného uvnitř i vně, ale zapečetěného sedmi pečetěmi“ (srov. 5,1-9), tedy Písma Starého zákona. Církev, Kristova snoubenka, je oprávněnou vykladačkou inspirovaného textu Písma, církev je zprostředkovatelkou jeho autentického hlásání. Jelikož je církev obdařena Duchem svatým - proto je vykladačkou -, je „sloupem a pevnou oporou pravdy“ (1 Tim 3,15). Proč? Protože je inspirovaná, podepřená Duchem svatým. A úkolem církve je pomáhat věřícím a těm, kdo hledají pravdu, správně vykládat biblické texty.
Jedním ze způsobů duchovní četby Božího slova je takzvaná lectio divina, slovo, jehož významu možná nerozumíme. Spočívá v tom, že určitý denní čas věnujeme osobnímu, meditativnímu čtení úryvku Písma. A to je velmi důležité: každý den si vyhradit čas na naslouchání, rozjímání, četbu nějakého úryvku z Písma. A k tomu doporučuji: mějte vždycky kapesní evangelium a noste ho v tašce, po kapsách... Když třeba cestujete nebo máte trochu volna, tak si ho vezměte a čtěte... To je pro život velmi důležité. Vezměte si kapesní evangelium a během dne si z něj jednou, dvakrát přečtěte, když se to hodí. Ale vůbec nejlepším duchovním čtením Písma je společné čtení, které se děje při liturgii, při mši svaté. Tam vidíme, jak událost nebo učení, podané ve Starém zákoně, nachází své plné naplnění v Kristově evangeliu. A homilie, tento komentář, který pronáší celebrant, má napomoci přenést Boží slovo z knihy do života. Homilie však musí být pro tento účel stručná: obraz, myšlenka a pocit. Homilie nesmí být delší než osm minut, protože po této době se pozornost vytrácí, lidé usínají a mají pravdu. Homilie má být taková. A to chci říci kněžím, kteří toho tolik namluví, tolikrát, a vy nerozumíte, o čem mluví. Krátká homilie: myšlenka, pocit a pokyn k činu, jak na to. Ne víc než osm minut. Protože homilie musí pomoci přenést Boží slovo z knihy do života. A mezi mnoha Božími slovy, která slyšíme každý den při mši svaté nebo v denní modlitbě církve, je vždy jedno, které je určeno zejména nám. Něco, co se dotýká srdce. Když si je vezmeme k srdci, mohou tato slova osvítit náš den a oživit naši modlitbu. Jde o to, aby nezapadla do ztracena!
Závěrem uveďme myšlenku, která nám může pomoci zamilovat si Boží slovo. Podobně jako některé hudební skladby má i Písmo svaté základní tón, který ho provází od začátku do konce, a tímto tónem je Boží láska. „Celá Bible,“ poznamenává svatý Augustin, „nevypráví o ničem jiném než o Boží lásce.“ A svatý Řehoř Veliký nazývá Písmo ‚dopisem všemohoucího Boha svému stvoření‘, podobně jako dopis Ženicha jeho nevěstě, a nabádá nás, abychom se ‚učili poznávat Boží srdce v Božích slovech‘. „Tímto zjevením oslovuje neviditelný Bůh ze své veliké lásky lidi jako přátele a stýká se s nimi, aby je pozval a přijal do svého společenství,“ říká II. Vatikánský koncil (Dei Verbum, 2).
Drazí bratři a sestry, pusťte se do čtení Bible! Nezapomínejte však na kapesní evangelium: noste ho v tašce, v kapse a někdy během dne si přečtěte úryvek. To vás velmi přiblíží Duchu svatému, který je v Božím slově. Kéž nám Duch svatý, který vdechl Písmo a nyní z něj dýchá, pomůže uchopit tuto Boží lásku v konkrétních životních situacích.