Duchovní formace 150 km daleko

Michal a Jana Magnerovi jsou Poláci, ale pracují už sedm let v Kanadě. Michal žije 150 km od nejbližšího centra Opus Dei. I když k Dílu nepatří, vypráví, že duchovní formace, kterou zde pravidelně dostává, mu pomáhá být lepším křesťanem.

Michal se třetím synem Felixem

Všechno začalo známými polskými novinami Gazeta Wyborcza. Bylo mi tehdy 17 let a cítil jsem jakousi touhu poznat více Boha.

Jednoho dne jsem četl článek o Opus Dei, který ve mně vyvolal tolik otázek, že jsem se rozhodl poznat Dílo „na vlastní oči.“ Přišel jsem do centra, do domu, kde bydlí několik členů Díla, a dozvěděl jsem se, že je zde možné dostávat křesťanskou formaci. To se mi moc líbilo a začal jsem docházet na katechetické vzdělávání.

Během studia na univerzitě jsem ve vzdělávání pokračoval. Když jsem dokončil studium humanitních věd, odešel jsem nejprve pracovat do Bukurešti a potom do Kanady. Těsně předtím, než jsem odešel do Ameriky, jsem se oženil s Janičkou. Byli jsme – A stále ještě jsme! – mladé manželství s velkými nadějemi do budoucnosti.

"Když mluvím s dětmi o Ježíši, častokrát si uvědomuji, že jim opakuji věci, které jsem se naučil v centru."

V Quebecku jsem dále chodil na duchovní cvičení a dostával jsem duchovní vedení. Už tehdy jsem měl dvě děti: prvního Viléma a o dva roky později Artura. Dokončil jsem doktorskou práci a týden potom, co se nám narodil třetí syn Felix, jsem si našel své první zaměstnání. Konečně jsme nemuseli žít z doktorských stipendií a zapomenout na finanční potíže!

Nyní bydlíme v Drummondville, což je malá vesnice, kde o nás všichni všechno vědí. Má to mnoho výhod. Naštěstí pracujeme oba: Janička vyučuje ve škole francouzštinu a já pracuji ve státní správě v provincii Quebec.

I když bydlím 150 km od nejbližšího centra Opus Dei – dost velká vzdálenost, zvláště v zimě, když padá sníh – dojíždím tam pravidelně na zpověď a na duchovní rozhovor.

Vilém, Janička a Artur

Čím dál tím více si uvědomuji, jak je pro otce rodiny důležité vědět, v co věří. Kolikrát si uvědomuji, když mluvím s dětmi o Ježíši, že jim opakuji věci, které jsem se naučil v centru.

Ve své kanceláři mám na klávesnici počítače položen kříž. Když začínám pracovat, obrátím se k Bohu a nabídnu mu svoji práci. Po návratu domů se modlím ke sv. Josemariovi a prosím ho o radu před důležitými rozhodnutími.

Denně se modlím za Dílo, vidím v něm velký poklad od Boha. Mnozí jako já, i když nemáme povolání jako členové, potřebujeme formaci, kterou Opus Dei nabízí. Takto nacházíme Boha v našem každodenním životě.