Něco velkého, a ať je to láska (VI): Kdo za své přátele položí svůj život
Tajemství svobodného srdce: vzdát se pozemské lásky, aby svět mohl být naplněn světlem Boží Lásky.
Něco velkého, a ať je to láska (V): Ať hudba zní
Povolání do Opus Dei je voláním k interpretaci Boží partitury, k hraní Boží hudby, jejichž variací je tolik, kolik je lidí.
Něco velkého, a ať je to láska (IV): Jak se pozná povolání?
Příběhů povolání je tolik, kolik je lidí. V tomto redakčním článku předkládáme některé z nejčastějších mezníků na cestě, na níž může člověk poznat své povolání.
Darovat víc, aniž bychom byli hrdiny
Být svatý znamená „vydat ze sebe to nejlepší“ a zároveň si uvědomovat, že nakonec „je to vždy Bůh, kdo to všechno dělá“. Text o svatosti, kterou po nás žádá Pán.
Závěrečná mše z apoštolské cesty Svatého otce do Panamy u příležitosti 34. Světového dne mládeže (23. - 28. ledna 2019)
Můžeme mít všechno, ale chybí-li nadchnutí lásky, chybí všechno. Dovolme Pánu, aby nám umožnil se zamilovat!
Něco velkého, a ať je to láska (III): Naše pravé jméno
Jsme, jací jsme. Nic víc, nic míň. Ale to, jací jsme, nám umožňuje následovat Pána a sloužit církvi. Následující text se podrobněji zabývá otázkou Božího volání ke každému z nás.
Papežovo video poselství k Světovému dni mládeže
Světový den mládeže 2019 se bude konat ve městě Panamá od 22. do 27. ledna. Poselství papeže Františka k této události, jež má jako své motto slova Panny Marie: "Hle, jsem služebnice Páně"
Něco velkého, a ať je to láska (II): Čím by mohl být tvůj život
Snem každého křesťana je, aby jeho jméno bylo zapsáno v Božím srdci. Druhý text série o povolání – Něco velkého, a ať je to láska – pojednává o této skutečnosti.
Něco velkého, a ať je to láska (I): Ježíš nám jde naproti
První článek série o rozlišování povolání nazvané „Něco velkého, a ať je to láska“. Každý člověk je volán k tomu, aby objevil, jaký plán má Bůh s jeho životem.
Žít s vědomím, že máme poslání (II)
Hybnou silou apoštolátu je láska, která je Božím darem: „V každém křesťanovi, dítěti Božím, přátelství a láska jedno jsou: božské světlo, které zahřívá“ (Výheň, 565). Církev roste především prostřednictvím lásky svých věřících; teprve potom následuje jako plod této lásky struktura a organizace, které jí mají sloužit.