Opus Dei

Papež František se v katechezi o stáří inspiroval postavou Nikodéma a zdůraznil, že pozemský život je „začátkem“ a ne „závěrem“, protože „kráčíme směrem k věčnosti“.

Při pravidelné týdenní katechezi hovořil papež František o kultuře odhození, o starých lidech, kteří jsou opuštění dokonce i svými rodinami, jsou křehcí a zranitelní.

Papež František se v katechezi věnoval knize Kazatel, která „nás učí snímat masku lží, jež jsou ukryté v pseudovědeckých pravdách naší doby“. Řekl, že „jsme se stali společností únavy, neboť pokrok a blahobyt bez spravedlnosti nás oloupil o veškerou energii ke konání dobra“.

Papež František uvažoval při katechezi o postavě Job, který musel snášel „četná neštěstí a ponížení“ a proto prosil Boha o vysvětlení. Papež osvětlil, proč na základě tohoto neustávajícího nářku došlo k Jobově konverzi a vyznání víry: Bůh mu dal poznat svou pravou tvář.

Při generální audienci uvažoval papež František o jedné biblické postavě, Juditě. Jedna z hlavních postav Starého zákona, která uměla naplno prožívat svůj důchodový věk. Papež František položil tuto otázku: „Podíváme-li se na ni a zamyslíme se, jak dnes tuto etapu života prožíváme?“

Papež František při generální audienci ve středu pokračoval v řadě katechezí o stáří a zaměřil se na postavu Eleazara, vzor věrnosti a důslednosti, který se odmítl zříci víry i za cenu toho, že přijde o pár dnů svého života.

Papež v rámci svých katechezích o hodnotě stáří zaměřil svou pozornost na mezigenerační vztahy v manželstvích. Uvažoval o biblické postavě Rút, která po smrti svého manžela následovala svou tchýni do Judska, kde se nakonec znovu provdala.

Papež František pokračoval v katechezi o stáří. Uvažoval o příkazu: „Cti otce svého a matku svou“ a vysvětlil, že se máme starat nejen o ně a o jejich potřeby, ale také „jim projevovat úctu“ láskou, blízkostí a nasloucháním.

Při katechezi o stáří se papež zastavil u postav Simeona a Anny. Obě postavy se v evangeliu představují jako staří lidé, jejichž „důvodem žití“ je „čekat na Boží navštívení“. Řekl, že je důležité si uvědomit způsob, jakým to udělali: „naplnění duchovní vitalitou v modlitbě a službě“. A to tak, že na konci svého života rozpoznali mesiáše.

Papež hovořil o duchovním odkazu Mojžíše, o „předávání víry“, které se musí uskutečňovat z generaci na generaci. Doporučil položit si otázku: „Jak předáváme víru budoucím generacím? Podáváme radostné svědectví o přítomnosti Boží v našem životě a zároveň si umíme přiznat své chyby?“