Opus Dei

Na závěr katechezí věnovaných stáří připomněl papež František, že po smrti se zrodíme v nebi, v Božím prostoru, kde je místo pro každého, kde se utváří nová zem a buduje pro člověka definitivní domov.

Papež František pokračoval v cyklu katechezí o stáří. Vysvětlil, jak děti a staří lidé mohou těžit ze vzájemného spojenectví a jakou naději to lidstvu přináší.

Otázky a odpovědi připravené Informační kanceláří Opus Dei u příležitosti motu propio „Ad charisma tuendum“

Pracovní překlad motu proprio „Ad charisma tuendum“ („Na ochranu charismatu“)

Papež František pokračoval v cyklu katechezí věnovaný stáří a zaměřil se na dialog v evangeliu mezi vzkříšeným Ježíšem a Petrem.

Papež František pokračoval v cyklu katechezí věnovaných stáří a zdůraznil moudrost, která se nabývá s přibývajícími roky. Znovu mluvil o „kultuře odkládání“, jež vylučuje staré lidi ze společnosti.

Papež František se v katechezi o stáří inspiroval postavou Nikodéma a zdůraznil, že pozemský život je „začátkem“ a ne „závěrem“, protože „kráčíme směrem k věčnosti“.

Při pravidelné týdenní katechezi hovořil papež František o kultuře odhození, o starých lidech, kteří jsou opuštění dokonce i svými rodinami, jsou křehcí a zranitelní.

Papež František se v katechezi věnoval knize Kazatel, která „nás učí snímat masku lží, jež jsou ukryté v pseudovědeckých pravdách naší doby“. Řekl, že „jsme se stali společností únavy, neboť pokrok a blahobyt bez spravedlnosti nás oloupil o veškerou energii ke konání dobra“.

Papež František uvažoval při katechezi o postavě Job, který musel snášel „četná neštěstí a ponížení“ a proto prosil Boha o vysvětlení. Papež osvětlil, proč na základě tohoto neustávajícího nářku došlo k Jobově konverzi a vyznání víry: Bůh mu dal poznat svou pravou tvář.