Ve svém úvodním projevu, v němž komentoval evangelium toho dne, povzbudil prelát přítomné, aby se v obtížích spoléhali na Krista: „Bez něho nemůžeme konat nic, ale vždy se můžeme spolehnout na jeho sílu, na jeho pomoc. Nikdy nejsme sami. Nesmíme si myslet, že nároky křesťanského života, práce a rodiny jsou nad naše síly. Lidsky nás mohou někdy přemoci, ale s Pánem ne, protože máme jeho milost.“

Připomněl také nedávnou cestu Svatého otce do Španělska a vyzval k tomu, aby se tato blízkost prožívala především modlitbou za něj: „Můžete pomyslet na tu obrovskou práci, kterou má na bedrech, a tou je celá církev; vlastně celý svět, protože církev je tu pro svět. A nic není cizí ani nám, nyní zvláště válka a utrpení mnoha lidí.“

Jak je u tohoto druhu setkání obvyklé, v slavnostní a rodinné atmosféře různí lidé vyprávěli otci, jak se snaží zlepšovat svůj křesťanský život nebo ho žádali o radu, jak se zapojit do evangelizační činnosti.

Návštěva papeže Lva XIV. ve Španělsku minulý červen a příprava na sté výročí Opus Dei byly dvěma významnými událostmi, o nichž se v různých okamžicích hovořilo. Právě tímto významným datumem se totiž zabýval první příspěvek v diskusi, který představila Ana, výzkumná pracovnice Navarrské univerzity. Ptala se Mons. Ocárize, jak připravit toto výročí a jak se na něj připravit s ohledem na první členy Opus Dei.

Otec Ferdinand zdůraznil ústřední roli lidí Díla všech dob, nejen těch, kteří byli v dané době svatému Josemaríovi nejblíže: „Všichni jsme v první linii. Nemůžeme se dívat na první členy jako součást nějaké hrdinské éry minulosti. Hlavně proto, že jsme vždy současníky Ježíše Krista, který je základní příčinou veškerého dění. Bez něho by žádná instituce neměla smysl.“

Co se týče členů Opus Dei, povzbudil je, aby své povolání vnímali s vděčností a aktivním přístupem: „Je dobré k němu přistupovat jako k něčemu velmi osobnímu; neměli bychom si jen říkat ‚Jsem v Díle‘, ale ‚Já jsem Dílo‘.“

O hudební část akce se postaral sbor ze střední školy Goroabe v Pamploně, který zazpíval několik písní, mimo jiné „Eso que tú me das“ od španělské skupiny Jarabe de Palo.

Vedoucí dvou iniciativ, které pomáhají rodinám a mladým lidem, představily prelátovi své projekty: María Eugenia z Bilbaa, ředitelka odborného vzdělávání Arangoya, která připomněla, že letos slavili 50. výročí, a vyjádřila radost z ušlé cesty i z velkých perspektiv, které centrum čekají, neboť odborné vzdělávání je v současné době velmi žádané.

A dále Ainhoa, dobrovolnice ze sdružení Lagundu Arakil v Burladě, uvedla některé podrobnosti o sociální a kulturní práci, která se tam již více než třicet let vykonává s cílem poskytovat rodinám komplexní vzdělání a dětem školní podporu, přičemž mnohým z nich hrozí vyloučení.

Dojemným momentem setkání bylo vyprávění José Maríi, prodejce státních loterií a sázek v Pamploně, kterého svatý Josemaría držel v náručí, když byl ještě batole, a který později poznal všechny jeho nástupce ve svých různých životních situacích. Využil této příležitosti a zeptal se otce na důležitost křesťanské formace v každodenním životě.

Otec Ferdinand zdůraznil, že formace je vždy potřebná, protože jejím cílem je „ztotožnit se s Ježíšem Kristem“. „Potřebujeme formaci,“ řekl, „abychom se ‚formovali‘ podle Krista. Proto formace nikdy nekončí. Neříká se: ‚Už jsem dosáhl maxima, už se nemusím dále vzdělávat.‘ Vždy se můžeme zlepšovat; proto se účastníme formačních prostředků: abychom se více sjednotili s Kristem.“

Na setkání, které trvalo jednu hodinu, zaznělo ještě několik dalších příspěvků. Mons. Ocáriz využil této příležitosti a požádal přítomné, aby ho doprovázeli modlitbou na jeho nadcházející cestě do Guatemaly, Hondurasu, Salvadoru a Uruguaye, která se uskuteční v měsíci srpnu.