Proč má vaše kniha právě toto zaměření?

Protože jsou lidé, kteří si myslí, že rozvoj společenského pluralismu není slučitelný s neměnným postojem Magisteria v doktrinálních věcech. Studuji vztah mezi ochranou osobní svobody a takzvaným „právem na pravdu.“ A nacházím odpověď. V tomto smyslu si někteří myslí, že Opus Dei je instituce, která bojuje za „návrat do minulosti,“ přičemž její charisma je přesně opačné. Přistupuji k této věci tak, že ducha Opus Dei dávám do souvislosti s doktrínou II. vatikánského koncilu o náboženské svobodě a sekulární povaze státu.

Proč je obtížné porozumět autonomii členů Opus Dei?

Protože v určitých prostředích přežívá mentalita, s klerikálními kořeny, která nechce pochopit osobní svobodu a odpovědnost těch, jež se snaží žít společný duchovní ideál.

Někteří si myslí, že katolíci, kteří řeší aktuální problémy, se musí řídit rozhodnutími církevních představených. Je to mentalita, která je vlastní duchovním, konkrétně řeholníkům, a ve svém kontextu je oprávněná, ale nelze ji aplikovat na obyčejné křesťany. Aby se pochopilo jednání věřících Opus Dei, stačí si uvědomit, že to jsou věřící jako ostatní křesťané.

Někteří označují určité postoje křesťanů jako „fundamentalistické.“

Ve třetí kapitole se ptám, jaké důsledky má v praktickém životě toto tvrzení: „křesťané musí jednat s plnou odpovědností v politice i ve společnosti; musí respektovat legitimní autonomii dočasného řádu a dodržovat ve svém svědomí věrně a s poslušností to, co církev prohlásí v této oblasti za závazné.“

Podle mého názoru by byl „fundamentalistou“ nebo „integristou“ takový křesťan, který by požadoval po státu, aby vynutil násilně, prostřednictvím zákonů, integrální doktrínu v morální a náboženské oblasti, místo toho aby se stát omezil na podporu spořádaného a spravedlivého spolužití mezi lidmi. Fundamentalistické jsou takové postoje, které nerozlišují mezi politickou úrovní a integritou náboženské pravdy. Postoje, které nechápou ideji sekulárního státu, tj. laického neboli neutrálního státu z hlediska konfesijního a tudíž ne zesvětštělého státu. Zároveň nechápou samotnou církev, která dnes brání sekulární a laický charakter politické moci.

Tyto věci mají dnes zvláštní význam, protože stojíme před výzvou islámské kultury. V  kontextu této výzvy musíme bránit křesťanské kořeny moderní sekularity, které samotní křesťané někdy neuznávají. Ve své knize analyzuji dlouhý a namáhavý proces plného poznání křesťanských kořenů moderní sekularity.

Co pro tento kontext znamená duch Opus Dei?

Uvnitř tohoto procesu znamená duch Opus Dei, jak mu ho předal jeho zakladatel, jakýsi stimul a oživení pro „křesťanskou sekularitu.“ Je to možné pouze v takové společnosti, ve které se respektují vzájemné požadavky pravdy a svobody. Ve světě, ve kterém pravda o vykoupení Kristem duchovně obohacuje lidskou společnost a dočasné struktury prostřednictvím jednoty života křesťanů. Křesťanů, kteří vědí, jak žít svůj obyčejný život ve svobodě a osobní odpovědnosti a zároveň mít účast na kněžském poslání Krista.