Milovaní, ať Ježíš opatruje mé dcery a syny!

Za několik dní budeme slavit Vánoce: narození Krista, Syna Božího, který přijal naše lidství až do jeho konečných důsledků kromě hříchu. Boží láska k nám je tak veliká, že se dokonce chtěl stát Dítětem: slabým, bezbranným, potřebujícím péči Marie a Josefa.

Toto Dítě v jesličkách, o kterém rozjímáme, prožije většinu svého života jako jeden z mnoha: v židovské komunitě v Egyptě a poté v Nazaretu, kde bude žít se svou rodinou a přáteli, bude se se svým lidem účastnit oslav i sdílet s ním jeho strádání a učit se a pracovat v dílně se svatým Josefem.

Betlémské jesličky jsou věrným odrazem univerzálnosti vykoupení: pastýři i králové, navenek tak odlišní, jsou spojeni touhou klanět se Mesiáši. Spása, kterou nám Pán nabízí, se neomezuje na několik málo privilegovaných, ale je určena všem: mužům i ženám, mladým i starým, všech etnik a původu. V tomto světě, který tak potřebuje mír – naše srdce se nyní obrací k tolika místům sužovaným válkou a k tolika domovům rozděleným konflikty – jsme my křesťané povoláni hlásat univerzálnost spásy, kterou nám nabízí Ježíš.

Ve vánoční době máme velkou radost z narození Ježíše; jak se to liší od utrpení svatých neviňátek a strastí nenadálého útěku. A tak je Ježíšovo poslání od samého počátku provázeno znamením kříže. Svatý Josemaría, když hovořil o nutnosti spojovat, chápat a odpouštět, dával za příklad postoj Pána na Kalvárii: „Kříž Kristův znamená mlčet, odpouštět a modlit se za jedny i za druhé, aby všichni došli pokoje.“ (Křížová cesta, VIII. zastavení, č. 3) V této době míru se snažme, aby mezi lidmi v našem okolí nevznikaly žádné bariéry. Pokud je některý z našich vztahů poškozen konfliktem nebo záští, prosme o pokoru, abychom mohli poprosit o odpuštění nebo odpustili, s vědomím, že Bůh je první, kdo nám bez váhání nabízí své odpuštění, když k němu přistoupíme s pokáním: svou milostí nám pomůže utvořit všem otevřené milosrdné srdce, jaké má jeho Syn.

Když rozjímáme v betlémských jesličkách nad Svatou rodinou, uvědomujeme si, v jaké situaci se mnozí nacházejí. Stejně jako Maria a Josef postrádají to, co potřebují v péči o své děti. Vzpomeňme si na slova papeže Lva XIV. v jeho apoštolské exhortaci Dilexi te: „Žádný projev lásky, ani ten nejmenší, nebude zapomenut, zvláště je-li určen tomu, kdo žije v bolesti, osamělosti nebo nouzi.“ (č. 4) Vyzývám vás, abyste během vánočního období nezapomněli ve svých rodinách na konkrétní projevy lásky k těm nejpotřebnějším, protože v každém z nich můžete vidět samotného Ježíše narozeného v Betlémě.

Váš otec

Řím, 15. prosince 2025