22. prosince minulého roku svolal pomocný vikář Opus Dei, Mons. Fernando Ocáriz, kongres, který zvolí nástupce Mons. Javiera Echevarríi do vedení prelatury. Od 21. ledna se bude konat plenární zasedání pro ženy prelatury, kde budou navrženi kandidáti. První hlasování volebního kongresu bude 23. ledna.
Rodrigo Ayude
Jak probíhá život v prelatuře Opus Dei, v období příprav na volbu nového preláta? Jaké dojmy má pomocný vikář v těchto chvílích?
Myslím si, že všichni a všechny v prelatuře žijí v duchu modlitby a zvláště se obrací na Ducha svatého. Volební kongres začne právě votivní mší k Duchu svatému, kde ho budeme prosit, aby vedl naše kroky. Víra nám dává jistotu, že Pán svou církev vede a proto i tuto částečku jeho lidu.
TOTO VÁNOČNÍ OBDOBÍ UMOŽŇUJE PŘÍPRAVU NAŠICH SRDCÍ NA VOLEBNÍ KONGRES A ZAMĚŘIT POHLED NA TO PODSTATNÉ: JEŽÍŠE KRISTA, JEŽÍŠKA.
Krom toho nám vánoční období umožňuje přípravu našich srdcí na volební kongres a zaměřit pohled na to podstatné: Ježíše Krista, Ježíška, tvář milosrdného Otce. Když uvažujeme o tajemství betlému, setkáváme se také s Pannou Marií, Matkou církve, a dovoláváme se její přímluvy.
Prožíváme tyto dny v těsném spojení se Svatým otcem Františkem a s celou církví, jíž je Opus Dei maličkou částí. Je logické, že pociťujeme velkou vděčnost za pastorační práci a dobrý příklad, jež nám Mons. Javier Echevarría zanechal.
Když jdeme ve stopách svatého Josemaríi a následujeme svědectví jeho prvních dvou nástupců, uvažujeme v srdci o odkazu, který jsme přijali a který máme proměnit ve světlo a útěchu pro dnešní svět. Tak se to snažili po staletí dělat Kristovi učedníci. Jsem přesvědčen, že se z celého srdce spojíme s prelátem, který bude zvolen, abychom mu pomáhali v řízení prelatury v současné společnosti.
Ve dvou předchozích volbách byl zvolen prelátem muž číslo 2 v Opus Dei: v roce 1975 to byl blahoslavený Álvaro del Portillo, který byl léta hlavním spolupracovníkem zakladatele. Po úmrtí Mons. Del Portillo byl zvolen ten, kdo byl generálním vikářem, Mons. Javier Echevarría. Myslíte si, že se bude tato tendence opakovat i v budoucích volbách?
V PŘEDCHOZÍCH VOLBÁCH [...], OBA PRVNÍ NÁSTUPCI BYLI PŘÍMO FORMOVÁNI SVATÝM JOSEMARÍOU. VOLIČI VOLILI TYTO OSOBY PODLE SVÉHO NEJLEPŠÍHO SVĚDOMÍ. NEBYL TO AUTOMATICKÝ PROCES.
V předchozích volbách k této skutečnosti vskutku došlo. Mám zato, že to bylo na základě jedinečných osobních a biografických vlastností obou prvních nástupců, kteří byli přímo formováni svatým Josemaríou. Voliči volili tyto osoby podle svého nejlepšího svědomí. Nebyl to automatický proces. Zdálo se jim, že nejlepší je zvolit si ty, kdo pracovali zakladateli nejblíže.
Od té doby se některé okolnosti změnily: novým prelátem už nebude ten, kdo pracoval v blízkosti zakladatele, jako to bylo s blahoslaveným Álvarem del Portillo a Mons. Javierem Echevarríou. I když ho nový prelát znát mohl a mohl se s ním i stýkat.
Pro volební kongres je dle mého názoru více platných kandidátů, dobrých a moudrých, kteří mohou štafetu přebrat. Voliči mají odpovědnost hlasovat svobodně pro toho, koho považují dle svého svědomí za nejvíce vhodného. Protože se vyžaduje potvrzení římským papežem, jméno zvoleného kandidáta bude okamžitě předáno papeži Františkovi.
Když jde o volby, veřejné mínění obvykle nějak spekuluje. Často se mluví o názorových proudech, tendencích atd. Jaká je vaše reakce na takovýto druh úvah?
Pro ty, kdo volbu prožívají duchovně a církevně, jsou takové interpretace velmi vzdálené. Kdo nese odpovědnost v tomto typu volebního procesu, vkládá svou důvěru do „proudu“ Ducha svatého. K tomu nás povzbuzoval před několika dny i papež František, když se mluvilo o bezprostřední budoucnosti Opus Dei.
Někdy, jak jste i poznamenal, se dělají neúplné závěry, s ohledy příliš lidskými nebo politickými. Když se tyto aspekty nadměrně zdůrazňují, předkládá se různost jako problém. Jak já to vidím, pluralismus a různost je jedno velké bohatství. Voliči z Opus Dei -stejně jako ostatní věřící prelatury- pochází ze zemí pěti kontinentů, způsob jejich života se proto velmi liší co do kultury, zvyků a způsobů, které jsou jejich zemi a rodině vlastní. Tato různost, kterou svatý Josemaría tak podporoval, je slučitelná s tím podstatným: věrnost charismatu přijatého od zakladatele a uznaného církví. Věrnost tomuto odkazu (s některými tak výraznými rysy jako je boží synovství, snaha o posvěcování ve všedních okolnostech každého dne, laická mentalita a kněžská duše atd.) vytváří základní jednotu mezi všemi členy.
Předchozí preláti byly přímými spolupracovníky zakladatele. Začíná volbou třetího preláta nové epocha pro Opus Dei?
Přichází mi na mysl slova, která nám Mons. Echevarría často říkal: „Opus Dei je ve vašich rukou, v rukách každého člověka Díla.“ Je to skutečnost, která v těchto chvílích nabývá nové síly. Současné události volají k odpovědnosti, každý z nás bude muset více přemýšlet, jak předávat odkaz svatého Josemaríi současnému světu, lidem dneška.
Bezpochyby bude moci zvolený prelát počítat s modlitbou věřících Opus Dei a mnoha dalších osob. Také se bude moci spolehnout na tým, který vytvoří, a na práci s ostatními: kolegialita je dalším podstatným rysem odkazu svatého Josemaríi.
Jaké jsou podle vašeho názoru hlavní výzvy, kterým bude čelit nový prelát Opus Dei?
HLAVNÍ VÝZVA JE POMÁHAT, ABY KAŽDÝ V OPUS DEI, TAM, KDE PRACUJE, V PROSTŘEDÍ SVÉ PROFESE, VE SVĚTĚ KULTURY A V RODINĚ BUDOVAL CÍRKEV.
Hlavní výzva je pomáhat, aby každý v Opus Dei, tam, kde pracuje, v prostředí své profese, ve světě kultury a v rodině budoval církev. Věřící prelatury mohou pomáhat svým křesťanským svědectvím, aby dnešní lidé objevovali Krista: uprostřed ulice, ve společnosti, která je čím dál tím více pluralitní. V tomto smyslu je třeba vykonávat katechezi ve světě profese, tam, kde se lidé nacházejí.
Dalším úkolem je předávat dnešnímu světu radost a naději. Ne světu ideálnímu, ale světu složitému, plného ran, který tolik potřebuje lásku. Jinými slovy: posvěcovat obyčejný každodenní život, přinášet Krista do všech periférií života, jak nám připomíná papež František.
S Boží milostí bude možné formovat lidi, kteří chtějí mít srdce u Krista s nohama na zemi a zároveň si uvědomovat, že jejich možnosti jsou omezené. Radost žít křesťanské poselství, které je vtělené do vlastního života, bude potom přecházet na sobě rovné: z mechanika na mechanika, z ošetřovatelky na ošetřovatelku, z obchodníka na obchodníka, z novináře na novináře...
Také je třeba podporovat osobní iniciativy tisíců osob, které z lásky ke Kristu a druhým lidem organizují iniciativy reagující na velké výzvy naší doby: podpora poctivosti a profesionální etiky, boj za vymýcení chudoby, pomoc uprchlíkům, boj proti nezaměstnanosti, podpora rodin atd. Jak řekl svatý Augustin, kéž bychom budovali církev jako svět smířený s Bohem.