Služebnice Boží Guadalupe Ortiz de Landázuri bude blahořečena 18. května v Madridu. Tato událost je důvodem k radosti a naději, protože znovu ukazuje, že Bůh volá všechny k plnému životu s Ním, ke svatosti a že je možné ji dosáhnout v proměnlivostech každodenního života.

Příklad Guadalupe může být pro nás světlem, impulsem k osvojení si běžného života

Budoucí blahoslavená milovala život, ke kterému ji Bůh vyvolil; osvojila si ho a byla šťastná. Jako mladá prožila smrt svého otce, se kterou se vyrovnala klidně a statečně. I přes problémy se rozhodla pokračovat ve svých studiích chemie a věnovat se profesi, ve které bylo v té době přítomno málo žen. Později se věnovala výuce, do které vložila veškeré své kvality. Když poznala sv. Josemaríu Escrivá a objevila, že ji Bůh volá žít svůj křesťanský život podle ducha Opus Dei, nepochybovala o tom se velkoryse odevzdat nabídce dosáhnout svatosti v každodenním životě. Guadalupe zůstala otevřená tomu, co od ní Bůh žádal v každém okamžiku: nechat po určitou dobu stranou svou profesi a pak se k ní vrátit, odcestovat do Mexika, aby započala apoštolskou práci Opus Dei na americkém kontinentu, vrátit se do Španělska a pokračovat s výukou, začít už ve vyšším věku s doktorskou prací.

Příklad Guadalupe může být pro nás světlem, impulsem k osvojení si běžného života – s jeho projekty, radostmi, výzvami, více či méně předvídanými plány, v němž jsou ale také změny, obtíže a neočekávané problémy - jako cesty ke svatosti. U Guadalupe vyniká postoj lásky k tomu, co nám Bůh dává, milovat to, co on chce, důvěřovat a věřit v Něj, žít v plnosti přítomnost, takovou jaká je dávajíce do Božích rukou budoucnost.

Guadalupe nám ukazuje, že je možné snít a dojít daleko, i přes naše chyby, pokud důvěřujeme Bohu a v jeho lásku k nám

Guadalupe byla radostnou, statečnou, rozhodnou, podnikavou a příjemnou osobností. Jistota, kterou měla v Boží blízkost, Jeho lásku k ní, ji naplňovala prostotou a klidem. Díky tomu neměla strach ze svých chyb a nedostatků a vždy šla kupředu v hledání lásky k Bohu a druhým. Často můžeme mít pokušení přestat usilovat o velké věci, rezignovat na vlastní sny, protože vnímáme naše limity a nedostatky. Guadalupe nám ukazuje, že je možné snít a dojít daleko, i přes naše chyby, pokud důvěřujeme Bohu a v jeho lásku k nám.

Tato madridská chemička dokázala spojit intenzivní pracovní život se vztahem k Bohu a službou ostatním. V mnoha jejích dopisech můžeme vidět, jak se snažila dávat Bohu první místo, i když ne vždy toho dosáhla, jak by chtěla. Poté ale vždy začínala s novým úsilím. Během dne se snažila věnovat několik chvil osobnímu setkání s Bohem, modlitbě, odkud získávala sílu k nalezení Boha ve všech okolnostech. Všichni, navzdory mnoha úkolům a závazkům, které naplňují náš den, se můžeme – pokud chceme – setkat s Bohem, který na nás trpělivě čeká v každém okamžiku, zejména v eucharistii. Je zvláštním detailem Pána, že 18. květen, den jejího blahořečení, je dnem, kdy Guadalupe obdržela první svaté přijímání. Tato shoda okolností nám připomíná úzký vztah mezi eucharistií a osobní svatostí.

Práce pro ni nebyla pouze místem osobní realizace, ale zejména oblastí k setkání s Bohem a darováním se druhým, ke službě

Budoucí blahoslavená je pro nás příkladem jak objevit Boha v naší práci, v dobře odvedené práci. Byla si vědoma toho, že může zpřítomnit Boha ve své profesi, a v ní a skrze ni Ho dávat poznat. Boží láska a profesní nadšení ji vedli k velkorysému zapojení se do sociálních potřeb své doby. Nebyla lhostejná k utrpení druhých, což ji vedlo za využití svých vědomostí a talentů k započetí sociálních iniciativ jak ve Španělsku, tak v Mexiku. Guadalupe milovala chemii, ale práce pro ni nebyla pouze místem osobní realizace, ale zejména oblastí k setkání s Bohem a darováním se druhým, ke službě.

Mnoho osob, které ji znaly, vzpomíná na její radostnost, nakažlivý úsměv, který činil život druhým příjemnější. Její otevřený a radostný charakter mělo něco se zděděným temperamentem, ale byl to také plod skrytého úsilí a oběti. Po mnoho let trpěla srdečním onemocněním, které ji způsobovalo únavu, někdy až vyčerpání, ale vybrala si, že tuto obtíž obejme s úsměvem, odmítnuvše vlastní důležitost.

V tomto měsíci květnu, zvláště věnovanému Panně Marii, ji můžeme prosit, aby nás postava Guadalupe inspirovala a podnítila k přijetí Božího pozvání pro náš život, abychom vždy byli jako ona šťastni a „blažení”, jak v nejbližších dnech církev deklaruje.