Vystudoval fyziku na univerzitě v Barceloně (1966) a teologii na Papežské lateránské univerzitě (1969). Získal doktorát z teologie v roce 1971 na Navarrské univerzitě. Téhož roku byl vysvěcen na kněze. Jako kněz se zpočátku zaměřil na pastoraci středoškolských a univerzitních studentů.
Je poradcem Kongregace pro nauku víry od roku 1986 a dvou dalších subjektů římské kurie: Kongregace pro klérus (2003) a Papežské rady pro podporu nové evangelizace (2011). V roce 1989 nastoupil na Papežskou teologickou akademii. V osmdesátých letech byl jedním z profesorů, kteří stáli u počátku Papežské univerzity Svatého kříže (Řím), kde byl řádným (nyní emeritním) profesorem fundamentální teologie.
Mezi jeho teologické publikace patří knihy o christologii Tajemství Ježíše Krista: Učebnice christologie a soteriologie; Boží děti v Kristu; Úvod do teologie v zapojení nadpřirozeného. Další svazky se zabývají otázkami teologickými a filozofickými, jako Milovat skutky: Boha a lidi; Přirozenost, milost a sláva, s předmluvou kardinála Ratzingera. V roce 2013 byla publikována kniha rozhovorů Rafaela Serrana s názvem O Bohu, církvi a světě. K jeho pracím patří i dvě studie o filozofii: Marxismus: teorie a praxe revoluce; Voltaire: Pojednání o toleranci. Kromě toho je spoluautorem mnoha monografií a autorem mnoha teologických a filozofických článků.
Od roku 1994 je generálním vikářem Opus Dei a v roce 2014 byl jmenován pomocným vikářem Prelatury. Posledních 22 let doprovázel předchozího preláta Mons. Javiera Echevarríu při jeho pastoračních návštěvách více než 70 zemí. V 60. letech pobýval v Římě jako student teologie spolu se sv. Josemaríou Escrivá, zakladatelem Opus Dei. Od mládí hraje rád tenis a tento sport dosud praktikuje.