Opus Dei

Pracovní překlad motu proprio „Ad charisma tuendum“ („Na ochranu charismatu“)

Papež František pokračoval v cyklu katechezí věnovaný stáří a zaměřil se na dialog v evangeliu mezi vzkříšeným Ježíšem a Petrem.

Při pravidelné týdenní katechezi hovořil papež František o kultuře odhození, o starých lidech, kteří jsou opuštění dokonce i svými rodinami, jsou křehcí a zranitelní.

Papež František se v katechezi věnoval knize Kazatel, která „nás učí snímat masku lží, jež jsou ukryté v pseudovědeckých pravdách naší doby“. Řekl, že „jsme se stali společností únavy, neboť pokrok a blahobyt bez spravedlnosti nás oloupil o veškerou energii ke konání dobra“.

Při generální audienci uvažoval papež František o jedné biblické postavě, Juditě. Jedna z hlavních postav Starého zákona, která uměla naplno prožívat svůj důchodový věk. Papež František položil tuto otázku: „Podíváme-li se na ni a zamyslíme se, jak dnes tuto etapu života prožíváme?“

Papež František při generální audienci ve středu pokračoval v řadě katechezí o stáří a zaměřil se na postavu Eleazara, vzor věrnosti a důslednosti, který se odmítl zříci víry i za cenu toho, že přijde o pár dnů svého života.

Papež v rámci svých katechezích o hodnotě stáří zaměřil svou pozornost na mezigenerační vztahy v manželstvích. Uvažoval o biblické postavě Rút, která po smrti svého manžela následovala svou tchýni do Judska, kde se nakonec znovu provdala.

Papež František pokračoval v katechezi o stáří. Uvažoval o příkazu: „Cti otce svého a matku svou“ a vysvětlil, že se máme starat nejen o ně a o jejich potřeby, ale také „jim projevovat úctu“ láskou, blízkostí a nasloucháním.

Papež František uvažoval o povolání Noema, který měl zachránit lidstvo před potopou. „V době, kdy žijeme pod neustálým tlakem - řekl papež -, kdy se pohybujeme mezi obrazem věčného mládí (...), a postojem, k čemu nám jsou staří lidé? Stáří pomáhá sundat masku života, který hledá jen potěšení, nebo který je uvnitř prázdný a který se otevírá korupci a opovrhuje druhými.“

Při generální audienci uvažoval papež o tom, jak je nutná „vzájemná pomoc mezi generacemi“, „abychom pochopili prožívané zkušenosti a uměli čelit velkým otázkám našeho života“. Řekl, že „stáří si jistě žádá pomalejší rytmus, který otevírá prostor k důkladné reflexi smyslu života, což není možné, jsme-li vystaveni neúprosné dynamice času“.