Opus Dei

Tato dvě přikázání pomáhají žít svatou čistotu (deváté přikázání) a odpoutanost mysli a tužeb od hmotných dober (desáté přikázání).

Modlitba je nezbytná pro duchovní život: je jako dýchání, které umožňuje, aby se rozvíjel duchovní život. V modlitbě se obnovuje víra v přítomnost Boha a v jeho lásku.

Modlitbou Otčenáš nás Ježíš Kristus učí obracet se k Bohu jako k Otci. Je to synovská modlitba „par excellence“.

Čtvrté přikázání se výslovně obrací k dětem v jejich vztazích k rodičům. Týká se také příbuzenských vztahů, výchovy a pracovních vztahů.

Jednání je mravně dobré, jestliže svobodná rozhodnutí odpovídají skutečnému dobru člověka.

Bůh si přál lidskou svobodu pro to, aby člověk „svého Stvořitele sám hledal.

Milost je v nás pramenem díla posvěcení;uzdravuje a pozdvihuje naši přirozenost, uschopňuje nás jednat jako Boží děti.

Hřích je slovo, skutek nebo touha proti věčnému zákonu. Je to urážka Boha, narušuje přirozenost člověka a ohrožuje lidskou solidaritu.

Náš Pán Ježíš Kristus učil, že chce-li být člověk spasen, musí zachovávat přikázání, které vyjadřují podstatu přirozeného mravního zákona. První přikázání je dvojí: láska k Bohu a láska k bližnímu z lásky k Bohu.

Druhé přikázání předepisuje respektovat jméno Pána a třetí přikázání přikazuje světit sváteční dny.