Opus Dei

Dobrý lotr jedním slovem dobyl Kristovo srdce, a tak si otevřel brány nebe. Tak by se možná dala definovat modlitba: slovo, kterým dobudeme Ježíšovo srdce a které nám umožní žít v jeho blízkosti.

​„Úsměv je úkon pokory; znamená, že přijímám sebe i svůj způsob života a v klidu a míru žiji tam, kde jsem.“ Článek od Carla de Marchiho, vikáře Opus Dei pro střední a jižní Itálii.

Maria opěvuje v chvalozpěvu Magnificat milosrdenství a radostnou lásku Boha, který přichází vrátit štěstí zarmoucenému světu. Ona je první Dcerou a zároveň Matkou Božího milosrdenství, a proto ji nazýváme Mater misericordiae.

Abychom mohli druhým prokazovat milosrdenství, sami ho nejprve musíme přijmout od Boha. Musíme mu ukázat své rány, nechat se jím uzdravit a milovat. Ve světě, který je „často nelítostný k hříšníkovi a shovívavý k hříchu“, představuje žalm 51 (Miserere – Smiluj se nade mnou) nádhernou prosbu o odpuštění, které osvobozuje duši a vrací nám radost z toho, že můžeme být v otcově domě.

V tomto článku ze série o milosrdenství nahlédneme do Písma svatého – Božího slova, v němž se zjevuje Pánovo milosrdenství.

Nová evangelizace je úkolem všech – laiků i duchovních –, jelikož je posláním samotné církve. Každý tento úkol plní podle toho, jakou má v církvi úlohu, a svá slova doprovází svědectvím autentického křesťanského života.

„Chceš být opravdu svatý? — Plň malé povinnosti každého okamžiku: dělej to, co máš, a soustřeď se na to, co děláš.“ Tak shrnul sv. Josemaría cestu, po níž máme kráčet, chceme-li posvětit svou běžnou činnost.

Aby mohla být práce obětována Bohu, musí být vykonávána dobře, se správným úmyslem a správným úsudkem, tak, aby se to projevovalo i ve vnějším chování.

„Pojďte ke mně, neboť jsem tichý a pokorný srdcem.“ Bůh se stal malým, abychom mohli být doopravdy velcí, pokorou srdce.

Esej Ángela Rodrígueze Luñi