Opus Dei

Poslání rodičů nespočívá jen v přijetí dětí, které jim Bůh pošle: trvá po celý život a jeho horizontem je nebe.

Tajemství svobodného srdce: vzdát se pozemské lásky, aby svět mohl být naplněn světlem Boží Lásky.

Toho, co mají všichni křesťané společného, je již mnoho. Trvající rozdělení však stále zraňuje tělo církve.

Na dně tajemství Božího milosrdenství tepe Boží radost, která touží proniknout do světa. Milosrdenství proto není jen nějaký prostředek aktivující se při setkání se slabostí či nedokonalostmi lidí kolem nás: je to bezvýhradná láska, která není vypočítavá; je to vyzařování Lásky, která není z tohoto světa.

Tento redakční článek pojednává o skutcích tělesného milosrdenství, které doporučoval Ježíš Kristus. Křesťan nemůže být lhostejný k potřebám druhých, i těch jemu neznámých, protože je v nich Kristus, který ho prosí o pomoc.

Skutky duchovního milosrdenství přicházejí na pomoc v hladu a žízni, nahotě a opuštěnosti, v nemoci a zajetí, které v mnoha různých podobách zakouší lidské srdce.

Povolání do Opus Dei je voláním k interpretaci Boží partitury, k hraní Boží hudby, jejichž variací je tolik, kolik je lidí.

Kdo je můj bližní? Na tuto otázku, položenou jedním znalcem Zákona, odpovídá Pán podobenstvím o milosrdném Samaritánovi. Otevírá tak před ním – a před námi – obzor blahoslavenství, která ukazují hloubku Božího zákona. Nový redakční článek o milosrdenství.

Příběhů povolání je tolik, kolik je lidí. V tomto redakčním článku předkládáme některé z nejčastějších mezníků na cestě, na níž může člověk poznat své povolání.

Být svatý znamená „vydat ze sebe to nejlepší“ a zároveň si uvědomovat, že nakonec „je to vždy Bůh, kdo to všechno dělá“. Text o svatosti, kterou po nás žádá Pán.