Opus Dei

Mše svatá je oběť ve vlastním a jediném smyslu, „novém“ vzhledem k obětem přírodních náboženství a obřadním obětem Starého zákona: je oběť, protože mše svatá zpřítomňuje v přítomném okamžiku liturgického slavení církve jedinou oběť našeho vykoupení, protože je jeho památkou a aplikuje jeho plody.

Vzkříšení Krista je základní pravda naší víry, jak říká svatý Pavel (srv. 1 Kor 15,13-14). Touto skutečností zahájil život budoucího světa a zpřístupnil ho lidem.

Duch svatý pevně připojuje věřící lid ke Kristu, takže tvoří jedno jediné tělo v různosti členů a funkcí.

Církev je communio sanctorum: společenství všech, kteří obdrželi obnovující milost Ducha, skrze niž se stali Božími dětmi a bratry Ježíše Krista.

Církev nadále udržuje Kristovu přítomnost v lidských dějinách, povzbuzovaná Duchem svatým. Propojení božského s lidským se uskutečňuje v celých dějinách církve.

Spása uskutečněná Kristem a následné poslání církve se obrací na člověka v jeho úplnosti a proto jako na osobu, která žije ve společnosti.

Esta verdad afirma la plenitud de inmortalidad a la que está destinado el hombre; constituye por tanto un recuerdo de la dignidad de la persona, especialmente de su cuerpo.

Ústředním tajemstvím víry a křesťanského života je tajemství Nejsvětější Trojice. Křesťané jsou křtěni ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.

Slovu Boha, který se zjevuje, je možné pouze se klanět a děkovat, člověk padá na kolena v úžasu před Bohem, který, ač transcendentní, se mi stává interior intimo meo.

Když Bůh stvořil člověka, utvořil ho ve stavu svatosti a spravedlnosti; ale naše první rodiče se proti Stvořiteli vzbouřili a přišli o většinu darů, které dostali, a dalším generacím předali padlou, od Boha vzdálenou přirozenost, kterou Kristus vykoupil.