Zasvěcení Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu

Zveřejňujeme úplné znění zasvěcení, které svatý Josemaría poprvé uskutečnil 26. října 1952 v den slavnosti Krista Krále, před obrazem Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v kapli-knihovně ústředí Díla v Římě. Od té doby se toto zasvěcení každoročně obnovuje ve všech centrech Opus Dei.

V tomto článku najdete úplné znění zasvěcení Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Zveřejňuje se proto, aby si ho mohl přečíst a rozjímat nad ním každý, kdo má zájem. Svatý Josemaría stanovil, že tato zasvěcení mají být každoročně při odpovídajících svátcích obnovována a že věřící Díla je obnovují společně s ostatními věřícími svého centra. Článek obsahuje historický kontext, v němž svatý Josemaría toto zasvěcení poprvé provedl, úplný text a zdroje k prohloubení úcty k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu.

Historický kontext

26. října 1952, v den slavnosti Krista Krále, svatý Josemaría uskutečnil zasvěcení Opus Dei Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Bylo to již třetí zasvěcení během jednoho a půl roku. Hlavní důvod souvisel s předchozími zasvěceními: šlo o „odpor dobrých lidí“1, konkrétně mezi některými církevními hodnostáři, kteří nechápali právní stanovy Opus Dei a chtěli je změnit. Kromě toho se Dílo nacházelo ve vážné ekonomické situaci, protože chyběly finanční prostředky na financování výstavby hlavního sídla Opus Dei a dočasného sídla Římské koleje Svatého Kříže v Římě. Stavební práce nebylo možné zastavit bez vážných ekonomických a apoštolských ztrát. V té době zakladatel připojil k tomuto zasvěcení střelnou modlitbu Cor Iesu Sacratissimum, dona nobis pacem!, kterou později, již v sedmdesátých letech, doplnil slovy et misericors: „Nejsvětější a milosrdné Srdce Ježíšovo, daruj nám pokoj!“ Prosil tak o vnitřní pokoj každého jednotlivce, o mír ve společnosti a ve světě a také o to, aby se pokojně šířil duch Opus Dei a našly se finanční prostředky na hlavní sídlo.

Rozhodnutí provést toto zasvěcení musel zakladatel učinit mezi dubnem a květnem 1952. V červnu již měl připravenou formuli, kterou použije na svátek Krista Krále a která se – od následujícího roku – bude obnovovat ve všech centrech Opus Dei2.

Dne 26. října 1952 dopoledne, během díkůvzdání po svatém přijímání, zasvětil Opus Dei před obrazem Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v takzvané kapli-knihovně sousedící s kanceláří tehdejšího generálního prezidenta, nyní preláta, Opus Dei. Kaple byla ještě ve výstavbě a obraz nebyl ten, který je dnes její dominantou. I toto zasvěcení znamenalo posílení lásky a oddanosti k Nejsvětějšímu člověčenství Krista, které je charakteristické pro duchovní život členů Opus Dei.

Tato formule zřetelně ukazuje na vnitřní povahu osobního odevzdání se Kristu, které Mons. Escrivá chtěl tomuto zasvěcení vtisknout. Naznačuje takto, že při zasvěcení Opus Dei „se vší jeho apoštolskou prací, zasvěcujeme ti také své duše se všemi jejich schopnostmi, své smysly, své myšlenky, svá slova a své činy, svou práci a své radosti. A zejména Ti zasvěcujeme svá ubohá srdce, abychom neměli jinou svobodu než tu milovat Tě.“ V závěrečných prosbách je zdůrazněna láska ke Kristu a k jeho Matce, služba Církvi a papeži a apoštolské úsilí. Zahrnuje navíc dvojí prosbu za jednotu: „Udržuj nás vždy láskou sjednocené s Dílem, s Otcem a s našimi bratry a sestrami (…) vytvoř v našich srdcích místo svého odpočinku, abychom byli úzce spojeni a jednoho dne tě mohli chválit, milovat a mít navždy v nebi.“3

Volba svátku Krista Krále byla příhodná, protože tento den byl výročním dnem zasvěcení lidstva Nejsvětějšímu Srdci, které v roce 1899 uskutečnil Lev XIII. Tak to stanovil Pius XI., když tento nový svátek v roce 1925 zavedl.4 Byl to proto den zasvěcený obnově touhy ztotožnit se s Kristem a podílet se na evangelizačním poslání církve za účelem budování jeho království - cíle ležící v samém středu ducha Opus Dei - které zasvěcení roku 1952 takto posílilo.

ZASVĚCENÍ NEJSVĚTĚJŠÍMU SRDCI JEŽÍŠOVU

Ó nejmilejší Ježíši, božská oběti usmíření, skrze níž Věčný Otec slíbil, že vždy vyslyší naše modlitby: milostivě přijmi zasvěcení Opus Dei, které nyní skládáme tvému Nejsvětějšímu Srdci.

S naším Dílem a se všemi apoštolskými pracemi Ti zároveň zasvěcujeme také své duše se všemi jejich schopnostmi; své smysly, své myšlenky, svá slova a své činy, svou práci a své radosti. A zejména ti zasvěcujeme svá ubohá srdce, abychom neměli jinou svobodu než tu milovat Tě.

Modlitba

Bože, který jsi nám laskavě v Srdci svého Syna, zraněného našimi hříchy, daroval nekonečné poklady lásky; vyslyš naše prosby, se kterými se k tobě se synovskou úctou obracíme:

Dej, abychom každý den více milovali Ježíše, tvého Syna, a jeho požehnanou Matku.

Dej nám velkou lásku k církvi a k papeži, která se projeví ve skutcích služby. Udržuj nás vždy láskou sjednocené s Dílem, s naším Otcem, otcem a našimi bratry a sestrami; vlej do našich srdcí horoucí úsilí o duše.

Dej nám milost, abychom našli v božském Srdci Ježíšově svůj příbytek; najdi si v našich srdcích místo svého odpočinku, abychom tě mohli jednoho dne chválit, milovat a mít navždy v nebi, ve spojení s tvým Synem a s Duchem svatým. Amen

Cor Iesu Sacratíssimum et Misericors, a odpověď všech: dona nobis pacem! (třikrát)

Řím, červen 1952

1 Srov. AVP, III, str. 227.

2 Srov. AGP, A-85-2-01.

3 Srov. AVP, III, str. 233.

4 Srov. Encyklika Quas primas, 11. 12. 1925.