Před několika dny jsme mohli u příležitosti roku milosrdenství vyhlášeném papežem Františkem kontemplovat otevírání Svaté brány. Tehdy jsme ho všichni doprovázeli.
Ale já bych chtěl upozornit, že Panna Maria díky svému hlubokému vnitřnímu životu pocházejícího z tohoto Neposkvrněného početí byla tvorem, který nejvíce chápal jak lásku Boží, tak i slovo s ní souznící, tj. milosrdenství Boží. A zdá se mi, že toto dokonale navazuje na Vánoce, milosrdné odevzdání Boha celému lidstvu.
Musíme tyto nejbližší dny využít, jsou to dny autentické radosti, autentické útěchy a starosti o druhé a prožívání bratrství, které se neustále prohlubuje, protože Bůh chtěl s námi sdílet svůj život a řekl nám, že jsme jeho bratři, že jsme dětmi Boží v Kristu Ježíši.
Toto jeho narození v Betlémě, v prostředí zároveň náročném i chudém, je dalším důkazem milosrdenství Boha k člověku.
Jak můžeme využít tyto Vánoce při prožívání roku milosrdenství? Mnoha způsoby. Každého osloví to, k čemu ho bude inspirovat milost. Rodiny se mohou scházet a číst si z buly, kterou papež zasvětil tento rok milosrdenství Pána. Další možností je uvažovat nad různými evangelijními scénami, v nichž Kristus vychází naproti potřebným.
A především si uvědomit, že toto jeho narození v Betlémě, v prostředí zároveň náročném i chudém, je dalším důkazem milosrdenství Boha k člověku. Svatý Josemaría nám říkal, že se nesmíme bát mluvit s Kristem, protože on je to, kdo nám nejlépe rozumí, milující bez hranic, velký Bůh, který umí odpouštět.
Proto jděme k jesličkám, které jsou katedrou, jak zvykl říkat svatý Josemaría, a prosme Ho, abychom se každý den učili milovat.
Svatý Josemaría nám říkal, že se nesmíme bát mluvit s Kristem, protože on je to, kdo nám nejlépe rozumí, milující bez hranic.
Milovat koho? Na prvním místě ty, kdo žijí kolem nás, ve vlastní rodině, na pracovišti, tam, kde se setkáváme se svými přáteli, na místě odpočinku. A mít také tu svatou starost umět pomoci, podpořit úsměvem nejenom z hlediska materiálního, ale rovněž jako přítel a bratr lidi potřebné a nezajištěné. Kolik je takových lidí! Nehledě na to, že se snažíme pomáhat i ekonomicky, materiálně. Další konkrétní způsob, jak můžeme žít tyto Vánoce, svatě a radostně, je pohledět na Pannu Marii, přemýšlet o ní. Tato dokonalá bytost, jejíž osobnost je bez kazu, dokázala kráčet po cestě pokory, aby mohla sloužit. Výslovně to říká v Magnifikat, když vyznává svou malost: „Neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici.“ Proto si mě vyvolil, abych se stala Matkou Boží. Opravdu chceme doprovázet Pána ve všem, o co nás požádá? Dejme se na cestu pokory, řekněme bezvýhradné a úplné ano této krásné cestě, která je na dosah ruky. A zároveň tak obtížné.
Dítě natahuje ruce, aby se nás chytilo kolem krku, prosí nás o pomoc, útěchu.
„Služebnice Páně“: ať se všichni snažíme být služebníky a služebnicemi Pána, kteří radostně žijí se starostlivým pohledem na Něho, nyní v čase Vánoc, s vědomím, že nás potřebuje. I svatý Josemaría říkal, že Dítě natahuje ruce, aby se nás chytilo kolem krku, prosí nás o pomoc, útěchu. Koná tak i skrze potřeby lidí, s nimiž žijeme, nebo těch, které jdeme navštívit nebo kterým jdeme pomoci jako svým bratřím.
Využijme Vánoce a řekněme Pánu: „Gloria in Escelsis Deo“. Ale též sláva zde na zemi, protože si uvědomujeme, že Bůh chce být a žít s námi. Ať vám Bůh žehná.