NAROZENÍ JEŽÍŠE z knihy Svatý růženec od sv. Josemaríi Escrivy. „V těch dnech vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby se v celé říši provedlo sčítání lidu. Šli tedy všichni, aby se dali zapsat, každý do svého města“. JERUZALÉM: Nader Muckbel, účetní, absolvent Betlémské univerzity.

„Život ve Svaté zemi mi pomáhá k tomu, abych si dokázal lépe představit scény z evangelia a lépe chápal Ježíšovu přítomnost mezi námi: zvěstování Panně Marii a zjevení pastýřům jsou skutečnosti pro každého z nás. Když vidíme sv. Josefa, jak usilovně hledá místo, kde se má narodit Ježíš, uvědomujeme si, že je to pro nás výzva, abychom mu připravili místo v našich srdcích.

Neuvažujme o těchto tajemstvích jako o něčem vzdáleném, co už uplynulo, co je nám cizí. Kéž bychom uměli reagovat stejně pohotově a se stejným odevzdáním, jako to uměla Naše Paní a svatý Josef. Takto dáme Ježíši to nejlepší, co máme, i kdyby to bylo ubohé nebo nehodné.

***

„Protože Josef byl z rodu a kmene Davidova, odebral se z Nazareta spolu s Marií vzhůru do Judska, do města, jež se nazývá Betlém.“ ITÁLIE: Fabio Dolores, inženýr.

„Cesta Josefa a Marie, s Ježíšem v jejím lůně, se zakončila v Betlémě ve chlévě. V Itálii tuto scénu poprvé zobrazil v roce 1223 ve vesničce Grebbio svatý František z Assisi.

Kolik lidí už od té doby rozjímalo o Ježíši zavinutém do plenek! Kolik dětí se přiblížilo k tomuto Bohu, který se stal Ježíškem! Jeden z mých synů mi nedávno řekl: „Otče, proč nezůstal Ježíš dítětem? Musel zemřít?“

***

„A v Betlémě se narodí náš Bůh: Ježíš Kristus!“ ŠVÉDSKO: Dagny Fransson, prodavačka knih.

„V sekularizovaném Švédsku mnozí nevědí, co vlastně o Vánocích slavíme. Proto jim chybí hluboká a opravdová radost, kterou Dítě Ježíš s sebou přináší. Snažím se to vysvětlovat lidem, se kterými se setkávám při práci v knihkupectví ve Stockholmu.

Pamatuji se na den, kdy do obchodu přišla jedna mladá matka: hledala knihu pro svou čtyřletou dceru. Knihu, která by jí vysvětlila, kdo to byl Ježíš, a která by vyprávěla o jeho narození o vánoční noci. Vyprávěla mi, jak v jejich školce postavili betlém, ale nevysvětlili dětem, co znamená. Dítě kladlo mnoho otázek, na které bylo třeba odpovědět. Protože jsme měli mnoho dětských knížek o Ježíšovi, pomohla jsem jí její těžkost vyřešit.“

***

„Není pro ně místa v útulku pro pocestné: pouze ve chlévě.“ MEXIKO: Rodolfo Castellanos Estrada, podnikatel v kosmetice a otec rodiny.

„V Mexiku tradičně děláme tzv. ‚Útulky pro pocestné:‘ Je to divadelní představení cesty Marie a Josefa do Betléma. ‚Tady není žádný útulek, jděte jinam,‘ říkají ti, co napodobují hostinského, skupině, která doprovází Svatou Rodinu. Nakonec zjistí, kdo je ve skutečnosti ten, kdo prosí o nocleh: Král světa, který se má narodit. Teprve tehdy je vpustí dovnitř: ‚Vstupte, svatí poutníci...‘

Myslel jsem v tyto dny na to, že naše oslava takovýchto útulků je plná barev, radosti, lásky, víry a naděje. Odmítnutí našeho Spasitele a naší Matky, která si potřebovala odpočinout, nás v naší rodině má přivést k pokornému a radostnému nabídnutí našeho srdce a našeho domova.“

***

„A jeho matka ho ovinula plenkami a položila do jeslí (Lk 2, 7). Je zima. Chudoba.“ FILIPÍNY: Nel Baluda, student geologie na státní univerzitě na Filipínách.

„Často právě ti, kteří trpí chudobou, jsou příkladně štědří s tím málem, co mají. V Manilách (hlavní město Filipín) je dost velká chudoba. Jednoho dne jsem šel se dvěma studenty bakalářského studia navštívit člověka, který žije se třemi dětmi v maringotce. Sbírají a prodávají plastové láhve a tím si vydělají tři dolary denně. Takto mohou mít dvě jídla denně, slanou rybu s rýží. Otec pokaždé dětem připomíná, že se nemají stydět za to, jak žijí, ale že mají žít počestný život.

Před časem šel kolem maringotky tohoto člověka plačící chlapec. Zeptal se ho, co se mu stalo, a chlapec odpověděl, že ho právě dnes vyhnali z domova. Smiloval se nad ním, a okamžitě ho adoptoval. Tento chlapec je jedním ze tří dětí, které tam žijí.“

***

„A já jsem Josefovým služebníčkem. Jak je Josef hodný! Zachází se mnou jako otec se synem.“ ARGENTINA: Eduardo Ziman, advokát.

„Ačkoliv v Argentině není o Vánocích velká zima, vždy se mi líbilo se zaměřit na osobu sv. Josefa. Bůh před něho znenadání staví úkol postarat se o malé dítě, chránit ho, věnovat se mu... Není to snadné: Josef by mohl čekat, že mu to Bůh trochu usnadní, že mu připraví cestu, vhodné místo. Ale nic z toho se nestane. Vydá ze sebe všechno, i když je ta situace tak paradoxní. Svatý Josef je moje brána do Betléma.“

***

„Dokonce mi odpustí i to, že beru do svého náručí děťátko a jsem s ním hodiny a hodiny, říkaje mu věci sladké a horoucné!... A líbám je - líbej je i ty - tancuji před ním, zpívám mu, nazývám je Králem, mým Bohem, mým jediným Dobrem, mým Vším!... Jak je děťátko hezké!...“ NIGÉRIE: Dora Uzo, matka pěti dětí, ošetřovatelka.

„My Nigerijci máme v těle rytmus. Téměř aniž bychom chtěli skládáme svýma rukama a nohama hudbu. Rádi předáváme své city zpěvem. Zpíváme, když se radujeme, když jsme spokojeni, a také když chceme poznávat Boha jako otce. Proto jsme lidé plní radosti.

My Afričané se rádi dělíme s ostatními a to i přesto, že toho moc nemáme. Jak bychom chtěli tančit a zpívat s dítětem Ježíšem! Jemu, našemu Králi, bychom dali vše, co máme, a naše radost by byla největší.“