Drazí bratři a sestry, dobré ráno a vítejte!
V dnešní katechezi se zaměříme na hluboké a životodárné pouto, které existuje mezi Božím slovem a církví – pouto vyjádřené v šesté kapitole koncilní konstituce Dei Verbum. Církev je vlastním místem Písma svatého. Pod vlivem inspirace Ducha Svatého vznikla z Božího lidu Bible, která je Božímu lidu také určena. V křesťanské komunitě má, dá se říci, své vlastní prostředí (habitat): právě v životě a víře církve Bible nachází prostor, kde může odhalit svůj význam a ukázat svou vlastní sílu.
II. vatikánský koncil připomíná, že „Církev měla vždy v úctě Boží Písmo jako samo tělo Páně, vždyť – především v posvátné liturgii – nepřestává brát a podávat věřícím chléb života ze stolu jak Božího slova, tak Kristova Těla“. Kromě toho „spolu s posvátnou tradicí [Církev] považovala a vždy považuje Písmo svaté za nejvyšší pravidlo své víry“ (Dei Verbum, 21).
Církev nikdy nepřestane rozvažovat nad hodnotou Písma svatého. Po koncilu představovalo velmi důležitý moment v této otázce řádné zasedání biskupské synody věnované tématu „Boží slovo v životě a poslání církve“, které se konalo v říjnu 2008. Papež Benedikt XVI. shrnul její výsledky v postsynodální exhortaci Verbum Domini (30. září 2010), ve které uvádí: „Právě vnitřní propojení Slova a víry jasně ukazuje, že autentická hermeneutika Bible může být jedině ve víře církve, jejímž vzorem je Mariino ano. […]. Původním místem výkladu Písma svatého je život Církve“ (č. 29).
V církevní komunitě tak Písmo svaté nachází prostor, kde může plnit svůj zvláštní úkol a dosahovat svého cíle: ukazovat Krista a otevírat dialog s Bohem. „Neznalost Písma svatého je skutečně neznalostí Krista“ (Sv. Jeroným, Comm. in Is., Prol.: PL 24, 17 B). Tento slavný výrok svatého Jeronýma nám připomíná konečný cíl čtení a rozjímání nad Písmem svatým, kterým je poznání Krista a skrze něj navázání vztahu s Bohem – vztahu, který lze chápat jako rozhovor, dialog. Konstituce Dei Verbum nám ukazuje Zjevení právě jako dialog, ve kterém Bůh mluví k lidem jako k přátelům (srov. DV, 2). To se děje, když čteme Bibli ve vnitřním postoji modlitby: tehdy nám Bůh vychází vstříc a navazuje s námi rozhovor.
Písmo svaté, svěřené církvi a jí střežené a vykládané, sehrává aktivní roli: svou účinností a silou skutečně podporuje a dynamizuje křesťanskou komunitu. Všichni věřící jsou povoláni čerpat z tohoto pramene, především při slavení eucharistie a ostatních svátostí. Láska k Písmu svatému a důvěrná znalost jeho obsahu by měly vést ty, kdo vykonávají službu slova: biskupy, kněze, jáhny, katechety a katechetky. Cenná je práce exegetů a badatelů v oblasti biblických věd; Písmo svaté zaujímá ústřední místo v teologii, která v Božím slově nachází svůj základ a oživující sílu.
Církev vroucně touží, aby Boží slovo mohlo oslovit každého jejího člena a posilovat jeho cestu víry. Boží slovo však vede církev také mimo ni samu, neustále ji otevírá misii vůči všem. Žijeme totiž obklopeni mnoha slovy, ale kolik z nich je prázdných! Slyšíme někdy také slova moudrá, která se však netýkají našeho konečného určení. Slovo Boží však vychází vstříc naší touze po smyslu, po pravdě o našem životě. Je to jediné Slovo, které je vždy nové: zjevuje nám tajemství Boha, je nevyčerpatelné, nepřestává nám nabízet své bohatství.
Drazí, život v církvi nás učí, že Písmo svaté se v celém svém rozsahu vztahuje k Ježíši Kristu, dává nám zakoušet, že právě to je nejhlubší důvod hodnoty a moci Písma. Kristus je živým Slovem Otce, Božím Slovem, které se stalo tělem. Všechny knihy Písma zvěstují Jeho osobu a Jeho spasitelnou přítomnost pro každého z nás a pro celé lidstvo. Otevřeme tedy srdce a mysl, abychom přijali tento dar, po vzoru Marie, Matky Církve.