Hlavním celebrantem zásvětného obřadu byl apoštolský nuncius Konga-Brazzaville a Gabonu, biskup Andrés Carrascosa. Asistovali mu dva biskupové a mnoho kněží z diecéze Kinkala, ve které je nový kostel umístěn.

Když před čtyřmi lety vyhlásil papež Jan Pavel II. Rok Eucharistie, zahájily studentky v Orvalle High School, korporativním díle Opus Dei ve španělském Madridu, sbírku na podporu eucharistické úcty. Když se dívky dozvěděly o úsilí diecéze Kinkala zotavit se z následků občanské války, rozhodly se poslat tyto peníze nunciovi, aby za ně mohl být na místě jednoho zbořeného kostela postaven nový.

Podle biskupa Carrascosy si místní obyvatelé přáli jedinou věc – kostel, kde by se mohli modlit skutečně v pokoji. Co zpočátku vypadalo jako sen, se nyní stalo realitou.

Na stavbě jednoduchého, ale přitažlivého kostela se podíleli všichni lidé z okolí. Farář, otec Bienvenu Manamika, požádal farníky, aby přinesli kameny, které by mohly být použity na zdi, a seminaristé se ve svém volnu stali zručným malíři. Několik dní před vysvěcením byl exteriér kostela hotov. Díky pomoci další španělské střední školy – Grazalemy v Puerto de Santamaría – byla uvnitř nového kostela umístěna socha sv. Josemaríi.

Mnoho věřících strávilo několik dní před slavností úklidem pozemku. Spletené palmové větve zastínily místo, kam se posadila většina věřících. Na první mši v novém kostele přišli i členové Armády spásy a lidé chodící do blízkého evangelického kostela.

Nuncius ve své homilii povzbudil několik stovek přítomných, aby se sami stali chrámy, v nichž se náš Pán bude cítit doma. „Chrám svatého Josemaríi, plod práce vás všech, je znamením, že můžeme všichni společně žít v míru.“

Vikář Opus Dei v Republice Kongo krátce promluvil o lásce sv. Josemaríi k Africe, které požehnal ze vzduchu za své první cesty přes Atlantik v roce 1970.

Po mši oslavila celá komunita vysvěcení kostela tradiční hudbou a občerstvením. Všechny rodiny se vrátily domů s modlitební kartičkou sv. Josemaríi v lokálním dialektu lari.