V sobotu 13. ledna brzy ráno se kolem Petra Ballestera modlili jeho přátelé a rodina. Mladý student inženýrství naposledy vydechl a nyní se raduje v Boží přítomnosti. Petr byl numerářem Opus Dei: zavázal se následovat Boha, žil v celibátu uprostřed světa a pracoval a stýkal se s Kristem ve svém obyčejném životě.
Petrův život byl krátký. Pán si ho vzal ve věku 21 let po tříletém boji s rakovinou pánve. Přestože bolesti byly někdy silné, jeho přátelé připomínají, že si téměř nikdy nestěžoval. Jeho víra mu pomáhala žít s nemocí trpělivě, a když to bylo možné, tak i s radostí.
Petr se narodil v anglickém Yorkshiru španělským rodičům. Ve skutečnosti byl směsicí obou kultur: byl velmi společenský a jeho latinská povaha byla vyvážena typickým severským odporem k neřádu a sentimentalitě.
Nenadálý příchod nemoci v prosinci 2014 byl pro něj další skutečností, kterou mohl posvětit v duchu Opus Dei, jež učí nacházet Boha v běžných životních okolnostech. Jeho rakovina byla pro něj prostě „okolností“.
Jeho rodiče, rovněž členové Opus Dei, pracují v Manchesteru. Když byl Petr přijat do prelatury, souhlasili s tím, aby se přestěhoval do domu, kde žijí další věřící Díla v celibátu.
Když to léčba nemoci vyžadovala, přestěhoval se do nemocnice Christie. V posledních měsících, bez naděje na vyléčení, dal Petr najevo, že chce zemřít „doma“. Své poslední dny strávil v Greygarth Hall, univerzitní rezidenci pro mladé lidi v Manchesteru, kde žil dva roky.
Petr byl bystrý a poctivý student. Získal místo na Imperial College London, kde v roce 2014 začal studovat inženýrství. Tehdy začal pociťovat silné bolesti zad. Několik měsíců se domníval, že jde o svalový problém. V době, kdy byla rakovina objevena - na začátku roku 2015 - se rozšířila tak, že ji nebylo možné zastavit.
Jeho přátelé a rodina se začali intenzivně modlit. Zároveň odjel do Německa, kde podstoupil zcela novou protonovou terapii, která mu zpočátku dávala naději. Petr si mohl užívat fantastické léto a dokonce pokračoval ve studiu inženýrství v Manchesteru. Bolesti se však vrátily a rakovina se opět rozrůstala, tentokrát nezadržitelným tempem.
Jeho život se poté rozdělil mezi nemocnici Christie a rezidenci Greygarth. Jeho bratři z Opus Dei se ho snažili všemožně lidsky i duchovně podporovat, stejně jako jeho rodiče a dva bratři, Carlos a Javier. Každý den přijímal svaté přijímání a vždy si měl s kým popovídat. Když měl dost sil, modlil se každý den růženec a rovněž duševní modlitbu. Pokud mu v tom bránila bolest, jeho modlitbou bylo obětování svého utrpení.
Jeho přátelé ho často navštěvovali. Mnozí z nich, včetně zdravotních sester, které se o něj staraly, se shodli, že je v něm „něco zvláštního“. Zajímal se o politické a mezinárodní dění. Nebyl nijak klerikální, ale měl přátele kněze, za které se obzvlášť modlil. Uměl trpět, myslel na utrpení Ježíše Krista a svou bolest obětoval pro duchovní dobro jiných duší.
Petr byl normální člověk s chybami a problémy jako každý jiný. Někdy ho utrpení přivádělo do depresí, zvlášť když mu dlouho nedopřávalo oddechu. Někdy se rozplakal. Někdy se rozzlobil, ale jeho boj byl skutečný a mimořádně statečný.
Žil a zemřel jako věrný numerář Opus Dei a chtěl pomáhat ostatním, aby byli věrní svému povolání. Jednou, necelý měsíc před smrtí, ho v nemocnici navštívila skupina mladých lidí z Opus Dei. Po setkání chtěl s každým mluvit jednotlivě. Později se ukázalo, že je Petr jednoho po druhém povzbuzoval, aby byli věrní a ve svém povolání vytrvali.
Jednoho z nejmladších se zeptal: „Jsi šťastný?“ Ten odpověděl: „Ano, jsem, a ty, Petře?“ Po třech letech utrpení a s vědomím, že smrt není daleko, nemocný odpověděl: „Ano, nikdy jsem nebyl tak šťastný.“
Petr zemřel v Greygarthu v sobotu v půl druhé ráno, na den Panny Marie, se škapulířem a před obrazem Panny Marie Guadalupské. Byl obklopen svými rodiči, bratry Carlosem a Javierem a dalšími věřícími Opus Dei. Zemřel poté, co uslyšel slova, jimiž se kněz obracel na Boha: „Obrať k nám své milosrdné oči...“
Mnozí cítí to, co řekl jeden z jeho přátel: „Požádal jsem ho, aby mi pomohl s jednou konkrétní intencí. Zdá se mi, že Petr žije více než kdy jindy.“
Joseph Evans, kaplan Greygarth Hall (Manchester).
Dokumentární film, který byl publikován v prosinci 2022.