Bratři a sestry, dobré ráno!
Pokračujeme v naší reflexi o církvi, tak jak nám ji představuje koncilní konstituce Lumen gentium (LG). Dnes se budeme věnovat její čtvrté kapitole, která pojednává o laicích. Všichni si pamatujeme, co rád opakoval papež František: „Laici tvoří naprostou většinu Božího lidu. V jejich službě zůstává menšina: vysvěcení služebníci“ (Apoštolská exhortace Evangelii gaudium, 102).
Tato část dokumentu se snaží pozitivním způsobem vysvětlit povahu a poslání laiků, po staletích, kdy byli označováni pouze jako ti, kteří nepatří mezi duchovní ani zasvěcené osoby. Proto s vámi rád znovu přečtu velmi krásný úryvek, který vystihuje velikost křesťanského stavu: „Jeden je tedy vyvolený Boží lid: „Jeden Pán, jedna víra, jeden křest“ (Ef 4,5); společná je důstojnost údů, která vzniká z jejich znovuzrození v Kristu, společná je milost synovství, společné je povolání k dokonalosti, jedna spása, jedna naděje a nerozdělená láska.“ (LG, 32).
Než koncil poukáže na jakékoli rozdíly ohledně služby nebo životního stavu, potvrzuje rovnost všech pokřtěných. Autoři konstituce nechtějí, aby se zapomnělo na to, co je uvedeno již v kapitole o Božím lidu, a sice že znakem mesiášského lidu je důstojnost a svoboda Božích dětí (srov. LG, 9).
Samozřejmě, čím větší je dar, tím větší je i závazek. Proto koncil vedle důstojnosti zdůrazňuje také poslání laiků v církvi a ve světě. Ale na čem toto poslání spočívá a v čem spočívá? To nám říká charakteristika laiků, kterou koncil předkládá: „Slovem laik se zde označují všichni věřící křesťané […] kteří – když byli křtem přivtěleni ke Kristu a učiněni Božím lidem, a tak se stali svým způsobem účastnými Kristova úřadu kněžského, prorockého a královského – vykonávají svým podílem poslání celého křesťanského lidu v církvi a ve světě.“ (LG, 31).
Svatý Boží lid tedy není nikdy beztvarou masou, ale Tělem Kristovým nebo – jak říkal sv. Augustin – Christus totus; je společenstvím organicky uspořádaným díky plodnému vztahu mezi dvěma formami účasti na Kristově kněžství: společným kněžstvím věřících a služebným kněžstvím (srov. LG, 10). Na základě křtu se laici účastní téhož Kristova kněžství. Vskutku: „Nejvyšší a věčný velekněz Ježíš Kristus chce pokračovat ve svém svědectví a ve své službě i prostřednictvím laiků, oživuje je svým Duchem a neustále je povzbuzuje ke každému dobrému a dokonalému dílu.“ (LG, 34).
Jak v této souvislosti nezmínit svatého Jana Pavla II. a jeho apoštolskou exhortaci Christifideles laici (30. prosince 1988)? Kde zdůrazňoval: „Zvláště nádherná vyjádření o povaze, důstojnosti, spiritualitě, poslání a odpovědnosti laiků jsou obsažena v nesmírně bohatém věroučném, duchovním a pastoračním odkazu koncilu. Koncilní otcové, v odpovědi na Kristovu výzvu, vyzývali všechny laiky, muže i ženy, k práci na Jeho vinici“ (č. 2). Tímto způsobem můj ctihodný předchůdce znovu oživil apoštolát laiků, jemuž koncil věnoval zvláštní dokument, o kterém budeme hovořit později (Srov. II. vatikánský koncil, Dekret Apostolicam actuositatem, 18. listopadu 1965).
Široké pole apoštolátu laiků se neomezuje na prostor Církve, ale rozprostírá se na celý svět. Církev je totiž přítomna všude tam, kde její děti vyznávají Evangelium a vydávají o něm svědectví: v pracovním prostředí, v občanské společnosti a ve všech mezilidských vztazích, tam, kde svým jednáním ukazují krásu křesťanského života, který již zde a nyní ohlašuje spravedlnost a pokoj, které dosáhnou plnosti v Božím království. Svět potřebuje být „prostoupen Kristovým duchem“, aby „účinněji dosáhl svého cíle ve spravedlnosti, lásce a míru“ (LG, 36). A to je možné pouze díky angažovanosti, službě a svědectví laiků!
Je to výzva k tomu, abychom byli onou „vycházející“ Církví, o které mluvil papež František: Církví vtělenou do dějin, vždy otevřenou misii, v níž jsme všichni povoláni být učedníky-misionáři, apoštoly evangelia, svědky Božího království, nesoucími radost Krista, kterého jsme potkali!
Bratři a sestry, ať v nás Velikonoce, na jejichž oslavu se připravujeme, obnoví milost, abychom mohli být – stejně jako Marie Magdalská, Petr a Jan – svědky Vzkříšeného!