Evangelium (Mt 13,44-52)
Ježíš řekl zástupům:
"Nebeské království je podobné pokladu, ukrytému v poli. Když ho člověk najde, zakryje ho a s radostí nad ním jde, prodá všechno, co má, a to pole koupí.
Nebeské království je také podobné obchodníku, který hledá vzácné perly. A když najde jednu drahocennou perlu, jde, prodá všechno, co má, a koupí ji.
Dále je nebeské království podobné síti, která se spustí do moře a zahrne všechno možné. Když je plná, rybáři ji vytáhnou na břeh, posadí se, co je dobré, vyberou do nádob, co však za nic nestojí, vyhodí. Tak to bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.
Rozuměli jste tomu všemu?" Odpověděli: "Ano."
A on jim řekl: "Proto každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i staré."
Komentář
Ježíš přirovnává Nebeské království k pokladu ukrytému v zemi. Reakce člověka, který jej najde, se nezdá být nejctnostnější, protože svůj nález zatají vlastníkovi pole a prodá svůj majetek, aby od něho koupil pozemek, a tím získal i poklad. Ježíš však touto ctižádostivou reakcí postavy z podobenství kontrastně zdůrazňuje nesmírnou hodnotu Božího království, pokladu, jehož nalezení by nás mělo naplnit radostí a také rozhodnou touhou jej získat.
Ve skutečnosti je pokladem křesťana — nebo drahocennou perlou, o níž mluví následující podobenství — sám Kristus, který nám nabízí svou lásku a své přátelství; kvůli němu stojí za to odsunout všechno ostatní v pořadí našich citů a zájmů. Svatý Josemaría vysvětloval tento smysl podobenství takto: „Poklad. Představte si nesmírnou radost šťastlivce, který jej najde. Skončily tísně, úzkosti. Prodá všechno, co má, a koupí ono pole. Celé jeho srdce bije tam, kde se skrývá jeho bohatství“ [1]. A zakladatel Opus Dei tehdy dodal: „Naším pokladem je Kristus; nemá nám záležet na tom, že vyhodíme přes palubu vyhodíme vše, co je překážkou, abychom jej mohli následovat. A loď bez této zbytečné zátěže popluje přímo do bezpečného přístavu Boží Lásky“ [2].
Papež František rovněž ztotožňoval poklad v poli s Ježíšovou láskou: „Kdo pozná Ježíše, kdo se s ním osobně setká, zůstává okouzlen, přitahován takovou dobrotou, takovou pravdou, takovou krásou, a to všechno ve veliké pokoře a prostotě. Hledat Ježíše, nalézt Ježíše: to je ten veliký poklad!“… „Můžeš rázně změnit způsob života, anebo dál dělat to, co jsi dělal dříve — objasňuje papež —, ale ty jsi jiný, znovu ses narodil: našel jsi to, co dává smysl, co dává chuť, co dává světlo všemu, i námahám, utrpení a také smrti“ [3].
Ježíš dále přirovnává nebeské království k vlečné rybářské síti, která otevírá svá ramena všem bez rozdílu. A nakonec také všichni projdou zkoumáním, soudem, podobně jako když rybáři na břehu třídí ryby, aby vyřadili ty, které nejsou dobré. Toto podobenství je tedy metaforou konce světa, posledního soudu, který předchází definitivní držbě Království božího těmi, kdo si je během svého života zasloužili.
Podobenství o vlečné rybářské síti navíc souvisí s předchozími podobenstvími o pokladu a perle: právě proto, že Království — Kristova láska — je tak cenné jako poklad nebo nejvzácnější perla, bude se od nás také žádat složení počtů z toho, jak jsme je v tomto životě hledali a milovali: „Hledej Krista. Nalezni Krista. Miluj Krista“ [4], doporučoval svatý Josemaría těm, s nimiž se potkával, a povzbuzoval je, aby do svého přátelství s Kristem, do své lásky k Němu, vložili velkorysé úsilí.
„Je třeba poznamenat — upozorňuje svatý Tomáš Akvinský —, že blaženost se uděluje úměrně lásce, a nikoli úměrně kterékoli jiné ctnosti“ [5]. V konečném důsledku bude nejlepším způsobem, jak získat poklad v poli nebo drahocennou perlu, a tím, co z nás skutečně učiní dobré ryby, naše láska k Bohu a k druhým. A podle toho budeme souzeni: „Až nastane večer života — napsal svatý Jan od Kříže — budeme souzeni podle toho, jak jsme milovali.“ [6].
Pablo M. Edo
[1] Svatý Josemaría, Boží přátelé, č. 254.
[2] Tamtéž.
[3] Papež František, Angelus, 27. července 2014.
[4] Svatý Josemaría, Cesta, č. 382.
[5] Svatý Tomáš Akvinský, O lásce, 1, 204.
[6] Svatý Jan od Kříže, Duchovní rady, č. 60.