Evangelium (Jan 15, 1-8)
Ježíš řekl svým učedníkům: „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já (zůstanu) ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně a hoří. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci.“
Komentář
Ježíš se loučí se svými nejbližšími přáteli. Opuštění přátel něco stojí. Obklopen dvanácti apoštoly při Poslední večeři tráví hodiny v atmosféře velké intimity. Otevírá jim své srdce a ukazuje jim hloubku své lásky. Jindy mluvil o nebeském království tak, že ho přirovnával k vinici obdělávané dělníky. Nyní odhaluje něco nového. On sám je tím vinným kmenem. Neříká „vy jste vinný kmen“, dokonce ani „vy jste dělníci na vinici“, ale „já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti“. Tentýž syn, který byl v podobenství o vinici dědicem, je nyní ztotožněn s vinným kmenem. Vstoupil na vinici, do světa, a stal se vinným kmenem. Nechal se zasadit do země.
Tím Ježíš zjevuje hloubku Boží lásky. Vinný kmen už není stvořením, na které Bůh pohlíží s láskou. On sám se stal vinným kmenem, navždy se ztotožnil s vinným kmenem, s lidmi, s životem každého z nás. Proto vinný kmen již nemůže být vykořeněn, nemůže být ponechán na pospas zlodějům a lupičům. Patří definitivně Bohu, protože v něm žije sám Boží Syn.
Slib daný Abrahamovi, Izákovi, Jákobovi, Mojžíšovi, Davidovi a prorokům se naplnil. Svým Vtělením se sám Bůh zavázal, jeho láska je neodvolatelná. Zároveň nám však obraz vinného kmene a ratolestí říká, že tato láska vyžaduje snahu. Vztahuje se ke každému z nás a žádá si odpověď. Je třeba se do tohoto proudu lásky ponořit; odstranit, prořezat a očistit vše, co brání jejímu proudu, aby dosáhl i do posledního koutu tohoto světa.
Vinař používá nůžky a prořezává vinnou révu, aby dostávala více slunce a světla a přinášela chutné hrozny. Sám Kristus nás chce dovést k tomu, abychom žili jeho vlastním životem. Chce nás uvést do svého utrpení, vnést ho do našeho života, vtělit ho.
Tímto způsobem získáváme nový způsob bytí. Kristův život se stává naším životem: můžeme myslet jako on, jednat jako on, vidět svět a věci Ježíšovýma očima. Díky tomu můžeme milovat druhé tak, jak to dělal On: v Jeho srdci, z Jeho srdce, Jeho srdcem. A tak dávat světu plody dobroty, lásky a pokoje.
To je Kristova touha: vyrvat nám kamenné srdce a dát nám srdce z masa, plné života, srdce plné soucitu a milosrdenství. A žádá nás, abychom se svěřili do jeho probodených rukou, aby mohl z našeho života odstranit vše, co nám překáží nebo nás odděluje od Boha.
Drobná umrtvování jsou tak způsobem, jak říci Pánu, aby nás zbavil pýchy, lakomství, hněvu, lenosti, závisti, sobectví, marnivosti, zloby, nečistoty.
Dovolme Duchu svatému, aby odstranil vše, co se neshoduje s životem v Kristu, aby naše srdce bylo stejné jako srdce Krista. Dovolíme-li, aby Boží dílo vstoupilo do našeho srdce, pak zůstaneme v jeho lásce a poneseme pravé ovoce. Svým drobným umrtvováním a skutky pokání jako bychom Bohu říkali: „Chci žít v Tobě, pro Tebe, s Tebou; chci nést sílu Tvé lásky právě tam, kde jsem.“
Nejde tedy o to dělat velká umrtvování, ale dělat je s láskou a prosit Pána, aby změnil naše srdce a vložil je do druhých. Kristus nám tímto způsobem dává život plný lásky.
Přijměme jeho život a smrt za své, aby tak On ze své lásky mohl žít v nás a učinil nás schopnými jít v jeho stopách, spolupracovat na vykoupení všech duší a přinášet jeho vykupitelský život na všechna místa, kde se nacházíme (srov. sv. Josemaría, Křížová cesta, 14. zastavení).
Luis Cruz