Evangelium (Mt 9, 36 - 10,8)
Když Ježíš viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tu řekl svým učedníkům: "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň!"
Potom si zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu.
Jména těch dvanácti apoštolů jsou tato: první Šimon, zvaný Petr, a jeho bratr Ondřej, Jakub, syn Zebedeův, a jeho bratr Jan, Filip a Bartoloměj, Tomáš a celník Matouš, Jakub, syn Alfeův, a Tadeáš, Šimon Kananejský a Jidáš Iškariotský, který ho pak zradil.
Těchto dvanáct Ježíš poslal a přikázal jim: "Mezi pohany nechoďte a do žádného samařského města nevcházejte. Raději jděte k ztraceným ovcím z domu izraelského. Jděte a hlásejte: 'Přiblížilo se nebeské království.' Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy. Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte."
Komentář
Dnešní evangelium začíná Ježíšovým soucitem. Když vidí tyto lidi, chce pro ně to nejlepší, a když poznává, že jdou bez směru, nabízí jim to nejlepší, co má: samotného Boha. Tento soucit jej vede k tomu, aby jednal ve prospěch lidí, které má před sebou.
Ježíš se ujímá iniciativy a volí apoštoly, aby nesli Boha celému světu. Žádá, aby se lidé modlili, aby Bůh poslal dělníky na svou žeň. Tímto Ježíšovým učením nám je jasně dáno najevo, že hlavním činitelem spásy je On, nikoli my; že nejdůležitějšími prostředky, jak přinášet víru do srdcí, nejsou prostředky lidské, nýbrž nadpřirozené. Na prvním místě nestojí rozbíhat apoštolské aktivity, mluvit, psát, pohybovat se z jednoho konce světa na druhý. Prvořadým je modlit se. Svatý Josemaría, následuje toto Ježíšovo učení, napsal: „„Nejprve modlitba; potom smírné pokání; na třetím místě, a opravdu až na třetím místě, činnost.““[1]. Apoštolát bude účinný pouze tehdy, bude-li se zakládat na modlitbě, na sjednocení v lásce s Bohem.
A kdo jsou ti dělníci, kterých je tolik zapotřebí? Všichni křesťané: laici, kněží, řeholníci… Všichni jsme Bohem povoláni, abychom nesli celému světu radostnou zvěst spásy. Ježíš dává Dvanácti účast na svém poslání.
Když je vybírá, nazývá je „apoštoly“, což znamená vyslanci, neboť je posílá konat to, co sám činil od počátku svého veřejného života: uzdravovat nemocné, křísit mrtvé, očišťovat malomocné, vyhánět démony. Byly to úkoly, které daleko přesahovaly lidské možnosti těchto dvanácti mužů, většinou rybářů, bez zvláštní přípravy. A jaký je obsah poselství, které Ježíš dává učedníkům? Boží království. Bůh tak velmi věří v nastolení Nebeského království a ve vykoupení lidských srdcí, že se, tak říkajíc, ‚odvažuje‘ počítat s apoštoly, aby toto dílo uskutečnili.“ Stejně jako apoštolové jsme do tohoto poslání zapojeni i ty a já. Bůh očekává naši svobodnou odpověď a spolupráci, aby se Království stalo realitou.
Ježíš počítá i s námi, dnes, teď, aniž by čekal na příhodnější chvíli, kdy se budeme cítit více připravení a lépe disponovaní, což se nikdy nestane, protože nikdy nebudeme důstojnými vyslanci jeho poselství spásy. Máme říci ano, hned, nyní, když On prochází kolem a žádá nás o to: a s naší velkorysostí jako základem, už Bůh ví, jak zformovat apoštola účinného a věrného.
Tomás Trigo
[1] Svatý Josemaría, Cesta, č. 82.