Evangelium (Mt 16,21-27)
Ježíš začal svým učedníkům naznačovat, že bude muset jít do Jeruzaléma, mnoho trpět od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen. Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat: „Bůh uchovej, Pane! To se ti nikdy nestane!“ On se však obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z očí, satane! Pohoršuješ mě, neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské!“ Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě! Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho. Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá člověk náhradu za svou duši? Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.“
Komentář
Tento úryvek z evangelia navazuje bezprostředně na Ježíšův rozhovor s učedníky, kdy na jeho otázku „Za koho lidé pokládají Syn člověka?“ (Mt 16, 13) po chvíli ticha ze strany všech odpověděl Petr: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého“ (Mt 16, 16). Toto prohlášení bylo slavnostně potvrzeno Mistrem, který jim zároveň přikázal, aby nikomu neříkali, že On je Mesiáš (srov. Mt 16, 20).
Apoštolové byli jistě ohromeni jasností, s jakou Ježíš potvrdil to, co tušili, totiž že jejich Mistr je dlouho očekávaný Mesiáš, ten potomek Davidův, který přijde, aby vládl navěky a osvobodil svůj lid od veškerého útlaku. Možná si mysleli, jak bylo mezi jejich současníky obvyklé, že Mesiášovo království bude obrovským úspěchem a vítězstvím. Proto jim Ježíš okamžitě objasňuje skutečnost a hovoří s nimi o svých budoucích plánech, které spočívaly v řadě porážek, zcela odlišných od toho, co si představovali. Upozorňuje je, že „musí jít do Jeruzaléma a mnoho vytrpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen“ (v. 21).
I tentokrát je to Petr, kdo se ujímá slova, aby vyslovil to, co si nikdo jiný netroufá říci, a odváží se pokárat Mistra: „To ať se nestane, Pane; to se ti nikdy nestane“ (v. 22). Na to Ježíš odpovídá velmi přísnými slovy: „Jdi za mnou, satane! Jsi mi kamenem úrazu, neboť nemyslíš podle Boha, ale podle lidí!“ (v. 23).
Ježíš dnes odkazuje na kříž a vyzývá své učedníky, aby ho následovali: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě“ (v. 24). Proti veškeré lidské logice neznamená kříž žádný rozpor, něco, čemu je třeba se za každou cenu vyhnout, ale příležitost být s Ježíšem v jeho vítězství. Podle Boží logiky vede cesta ke slavnému vítězství nad hříchem a smrtí skrze utrpení a kříž.
Svatý Josemaría ve svých kázáních připomínal sen jednoho klasického kastilského autora, v němž se mluvilo o dvou cestách. První je široká a dobře vytyčená, ale končí v bezedné propasti. Je to cesta, po níž bezhlavě kráčí světští lidé. „Jiným směrem vede v tomto snu další cesta: je tak úzká a strmá, že po ní nelze jet na koni. Všichni po ní putují pěšky, třeba ani nejdou rovně, ale s klidnou tváří šlapou v trní a vyhýbají se kamenům. Na některých místech zanechávají cáry svých šatů, dokonce někde i cáry kůže. Ale na konci je očekává krásná zahrada, věčné štěstí, nebe. Je to cesta svatých a pokorných, těch, kdo se z lásky k Ježíši Kristu radostně obětují za druhé, je to cesta těch, kdo se nebojí jít do kopce, s láskou nesou svůj kříž, byť vážil sebevíc, protože vědí, že i když je bude tížit, budou zase moci povstat a stoupat dál. Silou těchto poutníků je Kristus.“[1].
Cílem každého člověka je dosáhnout štěstí; štěstí však nezískáme tím, že vždy hledáme to, co je nejpohodlnější a nejžádanější, ale tím, že velmi milujeme, i když láska s sebou nese určitou oběť. „To, co je třeba k dosažení štěstí, není pohodlný život, ale zamilované srdce.“[2], říkal svatý Josemaría. „Proto já pro sebe žádám: Pane, ani jeden den bez kříže. A tak se s Boží pomocí bude upevňovat náš charakter a budeme sloužit Bohu a přes svou vlastní nedokonalost.“[3].
Francisco Varo
[1] Sv. Josemaría, Boží přátelé, n. 130
[2] Sv. Josemaría, Brázda, n. 795.
[3] Sv. Josemaría, Boží přátelé, n. 216.