Evangelium (Mt 9, 9-13)

Když odtamtud šel Ježíš dál, uviděl v celnici sedět člověka, který se jmenoval Matouš. A řekl mu: »Pojď za mnou!« On vstal a šel za ním. Když byl Ježíš u stolu v jeho domě, přišlo mnoho celníků a hříšníků a zaujali místo u stolu s ním a s jeho učedníky. Když to viděli farizeové, řekli jeho učedníkům: »Proč váš Mistr jí s celníky a hříšníky?« On to zaslechl a řekl: »Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a naučte se, co znamená: 'Milosrdenství chci a ne oběť.' Nepřišel jsem totiž povolat spravedlivé, ale hříšníky.«

Komentář

Krok za krokem naplňuje Ježíš Otcovu vůli, aby nastolil Království nebeské. Spoléhá na lidi a některým z nich svěřuje zvláštní poslání, jako apoštolům, které ustanovuje jako základ Církve.

Mezi nimi je i Matouš. Když nastane den, který Bůh určil od věčnosti, Ježíš prochází kolem a podívá se na něj. Není to jen tak nějaký průchod ani pohled. Matoušovo vyvolení je od věčnosti a Ježíšův pohled má světlo povolání.

Totéž se děje se všemi lidmi: Bůh nás od věčnosti vyvolil, abychom byli svatí; jeho povolání nás zastihuje na konkrétní cestě a v přesném okamžiku našeho života.

Vyvolení i povolání jsou bezplatné. Na nás záleží, v plné svobodě, jak na ně odpovíme. Matoušova odpověď byla okamžitá: „Vstal a šel za ním.“ Právě to je Boží přání, abychom na jeho povolání odpověděli velkoryse a pohotově.

Jsme-li v modlitbě ochotni naslouchat tomu, co od nás Bůh žádá, je odpověď snadná.

Matouš, jakmile přijal povolání, pozval ho do svého domu. V tomto pozvání máme příklad významu povolání. Ježíš volá, aby nás pozval do svého přátelství, abychom žili v jeho blízkosti.

Spolu s Matoušem se v jeho domě shromáždilo mnoho celníků a hříšníků. Farizeové začali kritizovat. Ježíš však hlásá milosrdenství: „Milosrdenství chci, ne oběti.“

Ježíš si nás vybírá a volá nás bez jakýchkoli podmínek. I když jsme hříšníci, volá nás, abychom byli jeho přáteli. Činí tak skrze své milosrdenství a odpuštění, které nám nabízí jeho otevřené srdce.

Javier Massa