Evangelium (Mt 10,26-33)
Ježíš řekl svým apoštolům: „Nebojte se lidí. Nic není tak tajného, že by to nebylo odhaleno, a nic skrytého, že by to nebylo poznáno. Co vám říkám ve tmě, povězte na světle, a co se vám šeptá do ucha, hlásejte ze střech! A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo – duši zabít nemohou. Spíše se bojte toho, který může zahubit v pekle duši i tělo. Copak se neprodávají dva vrabci za halíř? A ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. U vás však jsou spočítány i všechny vlasy na hlavě. Nebojte se tedy: Máte větší cenu než všichni vrabci. Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi; ale každého, kdo mě před lidmi zapře, zapřu i já před svým Otcem v nebi.“
Komentář
Desátá kapitola Matoušova evangelia nám říká, že Ježíš poté, co vybral dvanáct apoštolů, je vyslal a dal jim několik pokynů pro jejich práci. Mezi nimi jsou i ta, která slyšíme v evangeliu této neděle a která rozvíjejí hlavní myšlenku: „Nebojte se.“ Hned od samého začátku je varuje, že při své činnosti narazí na obtíže, pronásledování, nepochopení... Největší hrozba však nepochází od těch, kteří se je budou snažit umlčet, ani od těch, kteří budou ohrožovat jejich život. Jediným skutečným nebezpečím je ten, „který může zahubit v pekle duši i tělo“, ten, který může vést k hříchu, ke ztrátě přátelství s Bohem.
Ať se nám to líbí nebo ne, strach je součástí lidského života. Už jako děti jsme pociťovali obavy, které se pak ukázaly jako neopodstatněné a zmizely. I v dospělosti se setkáváme se strachy z určitých nepříjemných situací – bolesti, neporozumění, osamělosti, nejistot, smrti… – které na nás čekají a kterým musíme čelit a překonat je vlastním úsilím a s Boží pomocí.
Kristův učedník však nemá důvod se bát, protože není sám. Bůh je milující Otec, který se stará o své stvoření až do nejmenších detailů, a o to více se postará o své věrné děti. „Jediným řešením je láska. Svatý apoštol Jan napsal několik slov, která mě velmi zraňují. Qui autem timet, non est pefectus in charitate. Překládám je takto, téměř doslova: „Kdo se bojí, neumí milovat.“ Miluješ—li tedy a umíš to dát najevo, nemůžeš se ničeho bát. Kupředu!“[1].
„Věřící se tedy – komentoval Benedikt XVI. – ničeho nebojí, protože ví, že je v Božích rukou, ví, že zlo a iracionální věci nemají poslední slovo, ale jediným Pánem světa a života je Kristus, vtělené Boží Slovo, které nás milovalo natolik, že se obětovalo a zemřelo na kříži pro naši spásu. Čím více rosteme v tomto důvěrném vztahu s Bohem, prodchnutém láskou, tím snáze překonáváme každou formu strachu“[2].
V mnoha srdcích stále zní výzva svatého Jana Pavla II. ze mše při zahájení pontifikátu, plná víry a důvěry v Boha: „Nemějte strach! Otevřete, ba rozevřete dokořán, brány Kristu! Jeho spásonosné moci otevřete hranice států, ekonomické i politické systémy, rozsáhlé oblasti kultury, civilizace a pokroku. Nemějte strach! Kristus ví, „co je v nitru člověka“. On jediný to zná!Dnes tak často člověk neví, co nosí uvnitř, hluboko ve své duši a ve svém srdci. Tak často nezná smysl svého života na této zemi. Je zmítán pochybností, která se mění v beznadějnost. Dovolte tedy – prosím vás, s pokorou a s důvěrou vás snažně prosím – dovolte Kristu promlouvat k člověku. Jenom on má slova života. Ano, života věčného!“ [3].
Apoštol je odvážný, neohrožený. Má ctnost odvahy, která ho vede k tomu, aby se pouštěl do úkolů, které jsou na hranici jeho možností nebo se zdají, že je přesahují. Ale když jde o božské úkoly, smělost není lehkomyslnost, protože „věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní.“ (1 Tes 5, 24). Svatý Josemaría to jasně zdůraznil v jednom bodě Cesty: „Bůh a odvaha! — Odvaha není neopatrnost. — Odvaha není troufalost.“ [4].
Francisco Varo
[1] San Josemaría, Výheň, 260.
[2] BenediktXVI, Anděl Páně, 22 června 2008.
[3] Sv. Jan Pavel II, Homilie ze mše svaté na začátku pontifikátu, 22 října 1978, n. 5.
[4] Sv. Josemaría, Cesta, 401.