Evangelium (Mk 1,40-45)
K Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil: „Chceš-li, můžeš mě očistit.“
Ježíš měl s ním soucit. Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: „Chci, buď čistý!“
A hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn. Ježíš ho hned poslal pryč a přísně mu nařídil: „Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a přines oběť za své očištění, jak nařídil Mojžíš – jim na svědectví.“
On odešel, ale začal to horlivě rozhlašovat a tu událost rozšiřovat, takže (Ježíš) už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. Ale přesto k němu chodili (lidé) odevšad.
Komentář k evangeliu
V tomto úryvku evangelia se setkáváme s novým zázračným uzdravením, které Ježíš vykonal a které má navíc velký symbolický obsah.
Podle předpisů knihy Leviticus bylo malomocenství považováno nejen za nemoc, ale také za závažný druh rituální nečistoty, která s sebou nesla povinnost izolace po celou dobu trvání (Lv 13,1-59). Bylo na kněžích, aby diagnostikovali ty, kteří vykazovali příznaky, a také aby potvrdili vyléčení, pokud k němu vůbec došlo.
Je snadné pochopit, jaké utrpení s tím bylo spojeno pro ty, kdo se nakazili, neboť kromě těžkých nepříjemností spojených s nemocí museli opustit své domovy a putovat po neobydlených místech, daleko od kontaktu s ostatními lidmi. Mít malomocenství znamenalo být za života mrtvý, odříznutý od občanského i náboženského života. Proto je také jeho vyléčení jako vzkříšení.
Onen malomocný muž, když z dálky viděl, že Ježíš se svými učedníky prochází po cestě v oblasti, kde se nacházel, pocítil, jak se jeho srdce pohnulo nadějí, že pro něj může něco udělat. Přistupuje tedy k Mistrovi a ještě zdálky, klečíc v jeho přítomnosti, k němu promlouvá plný důvěry. Oslovuje Pána velmi uctivým způsobem: "Chceš-li, můžeš mě očistit", což se nakonec rozhodne udělat.
Ježíš se nad tímto mužem okamžitě slitoval, přistoupil k němu, natáhl ruku, aby se ho dotkl, a řekl: "Chci, buď očištěn". A okamžitě došlo k jeho uzdravení. Skutečnost, že vztáhl ruku a dotkl se bolavého těla malomocného, ukazuje, že Bůh chce obvykle využít gesta, smyslová znamení, která jsou účinná díky Božímu působení. Pouhý dotek neuzdravuje, ale Boží moc skrze toto gesto uzdravuje daného člověka do hloubky.
To je analogické tomu, co se děje ve svátostech, které ustanovil náš Pán Ježíš Kristus. Jsou to smyslová znamení, která díky Božímu působení, jež v nich působí, účinně vyvolávají konkrétní milost.
V malomocenství můžeme spatřovat symbol hříchu, který je skutečnou nečistotou srdce, vedoucí k vzdálení se od Boha. Na rozdíl od starověkých rituálních pravidel knihy Leviticus to není fyzická nemoc, která nás odděluje od Boha, ale vina, morální a duchovní skvrny na duši.
Někdy se také můžeme cítit poskvrněni svými chybami a hříchy a neschopni se z této situace dostat vlastními silami. Pak je čas obrátit se na Ježíše se stejně silnou vírou jako onen muž: "Chceš-li, můžeš mě očistit". A pokud je naše srdce odhodláno odvrátit se s Pánovou pomocí od zla a přistoupíme ke svátosti smíření, můžeme také zakusit účinnost jeho slov: "Chci, buď čistý".
Hříchy, kterých jsme se mohli dopustit jsou očištěny, když je pokorně vyznáme, i když vedly ke smrti duše, jako skvrny na kůži onoho malomocného způsobily, že určitým způsobem zemřel. V této svátosti nás Ježíš Kristus s nekonečným milosrdenstvím obnovuje a utěšuje prostřednictvím svých zástupců a umožňuje nám začít nový život plný pokoje a radosti.