Evangelium (Jan 14,1-12)

Ježíš řekl svým učedníkům: „Ať se vaše srdce nechvěje! Věřte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám, že odcházím vám připravit místo? A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam já jdu, znáte.“ Tomáš mu řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“ Ježíš mu odpověděl: „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho už znáte a viděli jste ho.“ Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce - a to nám stačí.“ Ježíš mu odpověděl: „Filipe, tak dlouho jsem s vámi, a neznáš mě? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říci: `Ukaž nám Otce'? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; to Otec, který ve mně přebývá, koná své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně. Když nevěříte, věřte aspoň pro ty skutky. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i ten bude konat skutky, které já konám, ba ještě větší bude konat, protože já odcházím k Otci.“

Komentář

Evangelium páté neděle velikonoční obsahuje krátkou pasáž z Ježíšova proslovu během Poslední večeře. Učedníci jsou zarmouceni, protože Mistr se chystá odejít. Aby je Pán utěšil, zjevuje jim hluboké pravdy víry, o kterých můžeme meditovat, když se blížíme ke svátku Letnic.

Ježíš nejprve žádá své následovníky, aby se netrápili, aby měli víru, aby mu a jeho dílu důvěřovali. V tomto bodě mluví o tom, co nazývá „domem mého Otce“, kam „jdu, abych vám připravil místo“ (v. 2). Není špatné myslet na nebe uprostřed soužení. Ve skutečnosti „Pán k nám často mluví o odměně, kterou pro nás získal svou smrtí a zmrtvýchvstáním,“ komentuje tuto pasáž svatý Josemaría. „Nebe je cílem naší pozemské cesty. Ježíš šel před námi a tam, ve společnosti Panny Marie a svatého Josefa, které tolik uctívám, a andělů a svatých, čeká na náš příchod.“[1]

Na Tomášovu otázku, jak následovat Ježíše tam, kam jde, Mistr zjevuje svým učedníkům, že je „Cesta, Pravda a Život“ (v. 6). K tomuto tajemnému vyjádření svatý Augustin poznamenal, že je to, jako by Ježíš říkal Tomášovi: „Kam chceš jít? Já jsem Cesta. Kam chceš jít? Já jsem Pravda. Kde chceš bydlet? Já jsem Život. [...] Mudrci světa chápou, že Bůh je věčný život a poznatelná pravda; ale Boží Slovo, které je spolu s Otcem Pravdou a Životem, se stalo Cestou tím, že přijalo lidskou přirozenost.“[2]

Následovat Ježíše tedy znamená pochopit tajemství jeho osoby a jeho poslání. Papež František dokonce řekl, že „poznání Ježíše je nejdůležitějším dílem našeho života“.[3] Nemůžeme si pomoct a objevujeme důvěrné spojení mezi Synem a Otcem. Tuto základní pravdu Ježíš vysvětluje Filipovi: „Filipe, kdo viděl mne, viděl Otce“ (v. 9). Ježíš je cesta, protože vše v Něm zjevuje Otce a spojuje nás s Otcem. Ježíš učinil neviditelného Boha viditelným a zjevil ho lidstvu všemi svými slovy a činy.[4] A činí to s lidskou tváří blízkou nám, která se na nás dívá s láskou a nazývá nás přáteli, takže pro nás je snadné ho poznat, milovat ho a sjednotit se s ním.

A konečně si můžeme uvědomit, že Ježíš spojuje poznání své Osoby s pravdou, když říká: „Já jsem pravda“ (v. 6). Papež František k této skutečnosti učinil důležité pozorování: „Ježíš je právě toto: Pravda, která se v plnosti času ‚stala tělem‘ (Jan 1,1.14), přišla mezi nás, abychom ho poznali. Pravda se nebere jako věc; pravda se setkává. Není to vlastnictví, je to setkání s Osobou.“[5]

Je to, jako by nám Ježíš v celé této pasáži říkal, že v domě jeho Otce se naplní všechny naše touhy po životě a poznání (život a pravda), ne proto, aby se staly předmětem osobního dobývání a vlastnictví, ale abychom pochopili, že pravda a život se sbíhají v Osobě, která zná a miluje sama sebe. Do té míry, do jaké tomu rozumíme a žijeme, budeme postupovat na cestě k Otci v identifikaci s Jeho Synem, až do té míry, že budeme konat Jeho skutky a další „větší než tyto“.

Pablo M. Edo

[1] Sv. Josemaría, Boží přátelé, č. 220.

[2] Sv. Augustin, Kázání 141-142.

[3] Papež František, Homilie, 16. května 2014.

[4] Srov. Katechismus katolické církve, č. 516.

[5] Papež František, Audience, 15. května 2013.