Evangelium (Lk 3,10-18)
Lidé se ptali Jana (Křtitele): "Co máme dělat?" Odpovídal jim: "Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně." Přišli také celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se ho: "Mistře, co máme dělat?" On jim odpověděl: "Nevybírejte víc, než je stanoveno." I vojáci se ho ptali: "A co máme dělat my?" Odpověděl jim: "Na nikom se nedopouštějte násilí, nikoho nevydírejte, buďte spokojeni se svým žoldem." Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: "Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánku. On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm. V ruce má lopatu, aby pročistil (obilí) na svém mlatě a pšenici uložil na sýpce; plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným." Dával lidu ještě mnoho jiných napomenutí a hlásal mu radostnou zvěst.
Komentář
Po událostech Ježíšova dětství nám Lukášovo evangelium představuje poslání Jana Křtitele. Tento Boží muž, považovaný za posledního z proroků, za styčný bod mezi Starým a Novým zákonem, putoval oblastí Jordánu, kázal a křtil.
Byl tak moudrý, že za ním přicházely zástupy lidí, aby se ho zeptaly, co mají dělat, jaký život mají vést, aby se skutečně obrátili. Ti, kdo k Janovi přicházeli, skutečně věděli, že křest není jen symbolem, ale znamením začátku nového života. V dějinách spásy znamená voda vždy změnu, jako v případě všeobecné potopy, která očišťuje svět od všech hříchů, nebo přechodu přes Rudé moře, který otevírá izraelskému lidu cestu ke svobodě.
Jan má slovo pro všechny kategorie lidí: celníky, vojáky i prostý lid. Každého z nich učí cestě obrácení, která vede k myšlení na druhé, ke službě společnosti, k praktikování spravedlnosti, k odmítnutí pomlouvání druhých.
Advent je pro všechny křesťany cestou obrácení, která se projevuje skutky pokání a modlitby, a vyžaduje změnu života. I my se můžeme Pána ptát, co chce od každého z nás: „Co máme dělat? Naše jednání není lhostejné, jak vysvětluje Křtitel v závěru úryvku, který jsme četli: Pán „má v ruce lopatu, aby pročistil obilí na svém mlatě a pšenici uložil na sýpce; plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.“ Než začne Mesiášovo veřejné poslání, připomíná nám jeho předchůdce závažnost hříchu v našem životě, závažnost soudu a vyzývá nás k obrácení.
Lidé „byli plní očekávání“, říká nám evangelium. Nacházíme se v době očekávání, jako je advent a celý život na zemi. Čekáme na Spasitele, čekáme na počátek Božího království a definitivní Ježíšův příchod. Čekání však nemůže být pasivní záležitostí, ale dynamickým postojem, který vyžaduje neustálé a nové obrácení.
To je výzva církve v těchto posledních dnech čekání: „A tak, moji milovaní, zůstaňte pevní v Pánu [...] Pán je blízko“ (Fp 4,1.5).