Evangelium (Jan 10,1–10)
Ježíš řekl:
"Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam jinudy, to je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otevře a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když všechny své ovce vyvede, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Za cizím však nikdy nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají."
Ježíš jim pověděl toto podobenství, ale oni nepochopili, co jim tím chce říci.
Ježíš, proto řekl znovu:
"Amen, amen, pravím vám: Já jsem dveře k ovcím. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neuposlechly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet a najde pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti."
Komentář
Ježíš užívá alegorii dobře známou ze starozákonních biblických textů. Je to obraz pastýře, který pečuje o své stádo. Nyní však upoutá pozornost ta skutečnost, že dříve, než se představí jako Dobrý pastýř, říká o sobě: „Já jsem brána ovcí“ (v. 7).
Jako Bůh jednal s izraelským lidem, tak i v Církvi bude používat „pastýře“, aby pečovali o jeho „ovce“. Všem však dává jasně najevo jedno: „dobrým pastýřem“ je pouze ten, kdo vede ovce k jediným „dveřím“, kterými je Kristus. Kdo se je snaží odvést jinam, je podvodník, kterého není třeba následovat, protože „kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá/vniká jinudy, je zloděj a lupič“ (v. 1).
Ježíš velmi názorně říká, že špatný pastýř „přelézá“ jinde; užívá sloveso, které evokuje čin toho, kdo šplhá, aby se dostal tam, kde by být neměl. Tak varuje před nebezpečím zneužívat Církev, ba i místo, které v ní člověk zastává, pro vlastní osobní prospěch. Prorok Ezechiel už ve své době tento postoj odsoudil: „Běda pastýřům Izraele, kteří pasou sami sebe: copak nemají pastýři pást stáda? Živíte se jejich mlékem, oblékáte se jejich vlnou a zabíjíte nejtučnější kusy, ale stádo nepásáte. Neposílili jste slabé ani neuzdravili nemocné. Nepřevázali jste raněnou (ovci) ani nepřivedli zpět zatoulanou. Nehledali jste tu, která se ztratila“ (Ez 34,2–4).
Benedikt XVI. v homilii pronesené roku 2009 při zahájení Kněžského roku řekl: „Jak nezapomenout, že nic nepůsobí Církvi, Kristovu tělu, větší utrpení než hříchy jejích pastýřů, zejména těch, kteří se stávají ‚zloději ovcí‘, ať už proto, že je svými soukromými naukami svádějí z cesty, anebo proto, že je poutají provazy hříchu a smrti? Také na nás, drazí kněží, se obrací výzva k obrácení a k tomu, abychom se utíkali k Božímu milosrdenství; a zároveň máme s pokorou přednášet naléhavou a nepřestávající prosbu k Ježíšovu Srdci, aby nás uchránilo strašného nebezpečí ubližovat těm, které máme zachraňovat“ [1]. Odtud plyne důležitost toho, aby se všichni modlili za svatost kněží a aby v Církvi nikdy nechyběli dobří pastýři.
Na druhé straně „Kristus, Dobrý pastýř, se stal branou spásy lidstva, protože dal život za své ovce. Ježíš, Dobrý pastýř a brána ovcí, je vůdce, jehož autorita se vyjadřuje službou, vůdce, který pro to, aby vládl, dává život a nežádá od druhých, aby jej obětovali. Takovému vůdci můžeme důvěřovat — říkal papež František —, jako ovce, které slyší hlas svého pastýře, protože vědí, že s ním se jde na dobré a hojné pastviny. Stačí znamení, zavolání, a ony jdou za ním, poslouchají, dávají se na cestu vedeny hlasem toho, kterého vnímají jako přítomnost přítele, zároveň silnou i něžnou, která vede, chrání, těší a uzdravuje“ [2].
Dobrý pastýř je ten, kdo se po příkladu Krista pokorně dává do služby druhým a nehledá nic pro sebe. „Dovolte mi jednu radu,“ — navrhuje svatý Josemaría: „ztratíte-li někdy jasnost tohoto světla, vždy se utíkejte k Dobrému pastýři. Kdo je dobrý pastýř? Ten, kdo vchází branou věrnosti Nauce Církve; ten, kdo se nechová jako nádeník, který, když vidí přicházet vlka, opouští ovce a utíká; a vlk je uchvacuje a stádo rozpráší. Hleďte, Boží slovo není prázdné; a Kristova naléhavost — nevidíte, s jakou láskou mluví o pastýřích a ovcích, o ovčinci a stádě? je praktickým důkazem potřeby dobrého vůdce pro naši duši“ [3].
Francisco Varo
[1] Benedikt XVI., Homilie při druhých nešporách Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, pátek 19. června 2009.
[2] Papež František, Regina coeli, 7. května 2017.
[3] Svatý Josemaría, Jít s Kristem, 34.